* * *

posbírat si vyplašenky
a vymlácené zuby
zase zpátky do kapes
a jet stanovat zase o kus dál

ještě ti není čtyřicet
ale jako by bylo
navždy mladý předčasně zestárlý
výročí konce WW2 ve střední Evropě
jediný tančící pár
v parku v emauzích
C’est la vie
dupe polku

to byl ale krásný den!

po zuby ozbrojen
chodím už jen na čekanou
a s mačetou
sklízím rebarboru

šeřík měla ráda manželka
ten umělý od Vietnamců
vydrží až do Všech svatých

* * *

syndrom nedělního parku
opocená noha nohu mine
únavné přesouvání těl a pozornosti
za křiklavě oranžovým frisbee
smyk na hladkém skle lahváče
a rozježděné palce a malíčky
od odrážedel
zlatý déšť a opelichaný jasmín
voní těžce jak věkovité ruské parfémy

tolik plastových víček
mezi výhonky smetánky lékařské
na dvě – ne, tři benefice

* * *

jednou v životě přijde ten okamžik
kdy se chytíš za srdce
dosud jsme o tom jen tak mluvily
koukej na ty oči
a
můžu si ho pochovat

kdyby na to doopravdy přišlo
pak je tu ale ve skutečnosti
apatie apotéka postinor
odtažité cosi
co se mě netýká o moc víc
než jen jako chladné
lékařské nástroje

a pak se ti sevře
veškerý obsah hrudního koše
nad posledními údery srdce
neopeřené sýkorky která začátkem června vypadla z hnízda

* * *

těžké a nehybné hodiny
co se občas zachvějí
jak sulc
jako když se snažíš vypreparovat hrášek a kapie
z aspiku

mezitím odkvetly tulipány, narcisy i lípy podél cesty
ty tři co ještě zbyly

čas pro akáty a jejich listy
co se hypnoticky vlní ve světle pouličních lamp

taky půjdou k zemi
spolu s břízami

a ani připomínka na dostavník
projíždějící zasněženým Petrohradem
neobměkčí zuby
hladových motorových pil

* * *

nebe je modré a bílé celé dny
i v noci
modré jako Balkán
bílé jako cukr
urychlovač částic
palivo pro rázovité pochody insomniaků
cigárko tenký jak žiletka
a zbude po nás jen žižlavá čára
vžmmmmmmmm
kolem řeky, kalné a poloprázdné
oproti proudu našeho rozhovoru
je Amazonka jenom stružka splašků

* * *

opatrné pokusy o harmonii
v prstech mám trní
vždycky zapomenu na rukavice
piánko
a chyby rozmlžit šlapáním na pedál
akord zní déle
chyba méně hlasitě
zvykla jsem si při pravidelném cvičení
a teď
o pauzách mezi slovy
šátrám na prázdno pravou nohou po podlaze

* * *

na okně
ne
na okenním parapetu
nebo spíš
na okenní římse
určitě ale poblíž izolační pěny
mezi rámem okna a samotným sklem
tam za výhledem
za obzorem
za malátností
za strachem z cizího
za divným pocitem

* * *

síťka pomerančů krabička cigaret něžný stále ještě chlapecký hlas
mluví do ohně
plive do popela
zaříkává plameny
mezi prsty tře divokou šalvěj

obklady tišící tinktury
zmítám se
matrace čelo postele zažloutlá záclona
plachta prám
meandry Sázavy
sucho v puse
sucho v hrdle
sucho v říčním korytě
hlad a hlad a hlad a žízeň po čerstvém
vzduchu co zůstal za oknem

* * *

vytrhat bodláčí holýma rukama
dere se bezohledně
skrze prosívku
je měsíc hřbitova a krematoria
moji milí
co asi říkáte na výbojné kořínky
pučící pod povrchem dvojnásobnou rychlostí?
to že je pokoj?
navěky amen

* * *

unaveni mrazem máme neohrabané ruce
a ztuhlá ústa i údy
ještě dlouho poté, co přijdeme domů
cosi slyším
cosi říkám
napůl
v mysli mi vytane obraz
kdy se rozednívá
a tátova ruka na čelním skle auta vyškrábala průzor
jako v tanku
je příliš chladno toho jitra
pojede po paměti

klekám si k topení a objímám ho
třeba se rozpustí ty zmrazky co jdou z nitra

* * *

v té selance bylo vždycky hodně smutku
dal se přepít
ale při každé další pauze mezi jednotlivými loky
se melancholie valila do hlavy
do těla
nedbala na ruměnec
ani na hrozně hlasitý zpěv
stoupala odkudsi z hrudního koše
přes hltan až tam nahoru
kde si myslíme, že sídlí naše já
a tam těžkla jako brzký sníh
na prosoleném chodníku
a drala se ven
v tekutém skupenství
očima

* * *

po ránu se mi chodí nejhůř
nohy mám nateklé, pohmožděné
a trvá přes půl dne, než je rozšlápnu do pohodlné polohy
jako školní přezůvky

pak už chůzi nevnímám

pohyb je zdravý
a mě to táhne dopředu, jako bych byla na motouzku

na vrstvu funkčního prádla
vrstva tvého oblečení
nezbytná černá vrstva
a onošený úplet

cibule má bílé tělo
nakonec a nejhlouběji
jde o to, loupat a ani přes slzy se nenechat odradit

* * *

kroužím městem s očima na pozoru
měním trasu a důkladně prošlapuji ulice
jako se vyšlapává cesta pichlavým maliním

co kdybych tě náhodou potkala

tu trochu vlasů schovávám pod čepicí
snažím se nijak nevypadat
pro případ že jsi v sukni a ve vysokých botách
nebo že jsi v maskáčové bundě

možnost výběru zaručuje úspěch

je to strategie

* * *

elektrizující chuť
plné doušky
ale dotek nanejvýš na úrovni stisku rukou
nemusím být blízko

nebo ne dlouze

ještě tolik dní se zachvět při vzpomínce
na vůni vykuřovadla a máty
z každého póru z jemného strniště z dlouhých blond peroxidových vlasů