Východiska projektu Kontrapunkt

Migrace má mnoho forem a příčin, mnoho historických podob a kontextů. Je to všudypřítomné téma, které čím dál víc rozděluje globální společnost, ale na druhou stranu spojuje ty, kteří se snaží tomuto jevu porozumět a vžít se do postavení migrantů, anebo kteří sami v určité fázi svého života migraci prožili. V roce 2023 skupina evropských festivalů – včetně českého Dne poezie ve spolupráci s organizací Literature Across Frontiers a její českou ‘pobočkou’ Culture Reset – zahájila projekt s cílem hovořit o migraci „z okraje jako centra“, tedy z pohledu těch, jejichž osobní migrace nevedla obvyklými cestami, anebo se tímto tématem zabývají proto, že jej považují za stěžejní pro současný svět. Projekt představuje na partnerských festivalech arménskou básnířku Tatev Chakhian, která se usadila v Polsku a toto téma zpracovává nejen z vlastní zkušenosti, ale v návaznosti na bolestnou historickou zkušenost arménské genocidy, jež mimo jiné způsobila zpřetrhání mnoha rodinných i národních pout a pro mnoho Arménů znamenala nucený život v diaspoře. 

Dalšími účastníky projektu jsou Zofia Bałdyga a Gareth Evans-Jones. Bałdyga, polská básnířka a překladatelka, žila v Arménii, než se usadila v Praze a začala psát česky. Kromě toho překládá českou a slovenskou poezii do svého rodného jazyka. Velšan Evans-Jones, který přednáší na univerzitě teologii, se ve svém prvním románu inspiroval historií střední Evropy a tématem holocaustu. Během online workshopů tito tři diskutovali o tom, jak své rozdílné zkušenosti kreativně zpracovávají, a spolupracovali na nových textech a překladech, které představí českému publiku na večeru v rámci festivalu Den poezie 2023, v pražské Knihovně Václava Havla, 15. listopadu od 19. hodin.

Projekt podpořil Evropský fond pro začínající umělce.

Alexandra Büchler, ředitelka LAF (Literature Across Frontiers)

Jaká je zkušenost interkulturní literární spolupráce na tématu (jazykové) migrace? Jaká je osobní zkušenost účastníků projektu Kontrapunkt (Counterpoint)?

Tatev Chakhian, básnířka, výtvarnice, editorka a překladatelka
Když jsem před lety opouštěla vlast, vzala jsem si s sebou dvě památky: rodný jazyk a hodinky po své babičce, které s sebou měla po celou dobu svého putování zpět domů, z Libanonu do Arménie. To bylo moje jediné dědictví, které mi pomohlo vyprávět příběh o mapování plynoucího času. Nevypočitatelný tikot hodinek je pro mě záhadou: nějakou dobu jdou bezchybně, a pak se najednou zastaví. A totéž se děje v jazyce, kterým píšu. Někdy je pro mě arménština jedinou kotvou uprostřed šumu cizích jazyků, kultur a skutečností, které mě obklopují, jindy své myšlenky slyším zřetelně. A odtud pramení otázka, které se bojím: Pro koho píšeš? Jak na ni odpovědět, když jsou přirození čtenáři mého jazyka vzdálení tomu, co mě znepokojuje a zajímá, zatímco ti, kteří zápolí o svoji identitu v emigraci, nerozumí jazyku, kterým píši. V tomto projektu, v němž vyprávím o migraci z okraje jako centra, odhaluji svoje vztahy s místy, prožitky a jazykem, který je mi útočištěm i hranicí.

Gareth Evans Jones, prozaik, básník, dramatik a vysokoškolský pedagog
Migrace je nedílnou součástí života naší společnosti, a přesto je toto téma odsouváno na okraj společenských debat, anebo se prezentuje v určitém, často negativním světle, a to kvůli xenofobním názorům, které jsou mnoha lidem vlastní. Já už řadu let cítím, že bychom se měli více seznamovat s příběhy o migraci, protože se kdykoli můžeme sami stát migranty, ať už z vlastní volby nebo z donucení. Proto se zabývám různými formami migrace, ať už z důvodů náboženských, jazykových, politických nebo rasových, a to i ve své vědecké práci. Projekt „Kontrapunkt“ mi umožnil zkoumat toto významné téma kreativně, a byl to překvapivě silný, edukativní a emocionální proces. Spolupráce s Tatev a Zofií mě velmi těšila a vyslechnout jejich zkušenosti a hluboce vypovídající svědectví pro mě bylo pravým požehnáním. Potýkal jsem se s příběhy, se slovy, s mnoha zásadními otázkami, a z tohoto projektu jsem si mnohé odnesl. A jsem teď ještě více přesvědčen, že naše společnost potřebuje věnovat debatě o migraci mnohem větší prostor. A to bez dalších průtahů.

Zofia Bałdyga, básnířka, překladatelka a interkulturní pracovnice
Psaní o migraci je důležitá součást mé identity. Tato autorská kapitola začala mou vlastní emigrací, i když ta pro texty, které vznikají teď, není nejpodstatnější. Mnohem významnější je perspektiva interkulturní pracovnice, která se s migrací dennodenně potkává, doprovází migranty a migrantky na úřady, k lékařům a podobně. Není to jen tlumočení, ale i svého druhu uvádění do kontextu, který jsem si v důsledku vlastní migrační zkušenosti vědomě zvolila za svůj domácí. Ve své práci se setkávám se spoustou mimořádně silných příběhů, o kterých nikdy nebudu psát, protože mi nepatří. Dovoluji si ale ve svých básních zobecňovat některé zkušenosti či mechanismy, které profesně pozoruji, a spojovat je se svou vlastní perspektivou. Je to v tuto chvíli mé hlavní téma, pracuji na rukopisu básní věnovaném migračním zkušenostem, proto pro mě byla básnická spolupráce s Tatev Chakhian a Garethem Evansem-Jonesem velice inspirativní a zajímavá.