[…]

Chlápek se probouzí na podlaze zimního letního kina s kocovinou, kterou mu způsobilo divné jídlo a pití. Když se zvedne a rozhlédne kolem, uvědomí si, že už není v cirkuse, ale někde úplně jinde.

Místo stodoly s cirkusovými rekvizitami a zvířaty vidí teď vysokou chodbu se zdmi plnými dveří a záhadných symbolů. Cítí se, jako by prošel do jiného světa.

Snaží se vzpomenout, jak se sem dostal, ale všechno se mu honí hlavou. Prohlédne si své oblečení a zjistí, že má na sobě stejné oblečení jako včera, což ho zarazí.

„Sakra, jak dlouho jsem tu byl?“ ptá se sám sebe.

Snaží se najít východ z této chodby a projít některým z těch dveří, ale jsou zamčené. Když prochází kolem dveří s obrazem lva, slyší za nimi podivný zvuk. Zvuk se zdál být jako zvonění zvonečku, ale zároveň jako hučení motoru. Chlápek si uvědomuje, že zvuk pochází z jednoho z dveří, a je zvědavý, co se za nimi skrývá. Rozhodne se, že je čas najít nějaký způsob, jak se dostat tam, kam chce.

Přemýšlí, co by mohl použít, když najednou zahlédne v kapse zelenou láhev. Zdá se mu, že to je ta stejná láhev, kterou pil v cirkuse. Rozhodne se ji vypít, doufaje, že ho to navede na správnou cestu.

Když si láhev otevře, zjistí, že je prázdná. Zmateně si láhev prohlíží, když náhle začne blikat a vydávat podivné zvuky. Chlápek se na láhev dívá jako na nějaký druh zařízení, když najednou z ní vyleze malá postavička.

„Já jsem Chatbot 2000, vaše vlastní virtuální asistentka,“ oznamuje mu postavička.

Chlápek je zaskočen a nevěřícně na ni zírá.

„Co to meleš?“ zeptá se nakonec.

„Jsem vaše osobní asistentka a budu vám pomáhat v novém světě.“

Chlápek se pohyboval mezi stánky a diváky cirkusu a pozoroval různé atrakce. Přišlo mu to jako úplně jiný svět, než ten, který znal z předchozího života. Cítil se zmatený a ztracený, ale zároveň se těšil na to, co všechno ho ještě čeká.

Prošel kolem různých stánků a stanů a nakonec se dostal k velkému cirkusovému stanu, kde se konala hlavní atrakce. U vchodu stál muž v plášti a zdravil každého diváka, který procházel kolem. Chlápek se k němu přiblížil a poděkoval mu za to, že mu zachránil život.

Muž se na něj podíval a řekl: „Vím, co jsi prožil, a vím, že máš tajemství. Ale neboj se, tady jsi v bezpečí a můžeš začít znovu. Pamatuj si, že každý má druhou šanci.“

S těmito slovy se muž v plášti otočil a vstoupil dovnitř. Chlápek ho následoval a vstoupil do záhadného světa.

Poté, co prozkoumal celou halu, se chlápek rozhodl, že se musí nějak dostat ven. U stánku s lístky si koupil jízdenku a usedl do vagonu. Vagon se rozjel a chlápek se s hrůzou na tváři díval na krajinu za oknem, která se měnila a přetvářela před jeho očima.

Po několika hodinách cesty se chlápek konečně dostal na konečnou a vystoupil ze vagonu. Nacházel se uprostřed obrovského lesa, který vypadal velmi temně a zlověstně. Chlápek měl pocit, že se ocitl v jiném světě, kde platí jiná pravidla.

Chlápek se rozhlédl po místnosti a zdálo se mu, že všechno kolem je jaksi jinak. Kouty místnosti se ztrácely v temnotě a jen slabé světlo přicházelo z jediného okna, které se nacházelo na druhém konci místnosti. Počasí se také změnilo – venku bylo stále slunečno a teplo, ale tady bylo mnohem chladněji a vlhko.

Chlápek se cítil trochu ztracený a zmatený. Chtěl se zeptat muže v plášti, kde se nachází, ale ten už byl pryč. Rozhodl se tedy prozkoumat místnost sám. Na jedné straně byla poloprázdná knihovna, na druhé straně stůl s nepořádkem a několika papíry a knihami, a na konci místnosti stál starý gramofon.

Chlápek se k němu pomalu přiblížil a pozoroval zvláštní stroj, který měl velký kruhový talíř a ručičku, která se pomalu posouvala na několik drážek. Když ručička dosáhla konce dráhy, gramofon začal hrát zvláštní píseň, která byla pro chlápka zcela neznámá. Zajímavé bylo, že se jednalo o jeho oblíbený hudební žánr, ale píseň byla nějakým způsobem jiná.

Chlápek se cítil podivně. Bylo to jako kdyby se ocitl v alternativní realitě, kde jsou věci povědomé, ale zároveň tak odlišné. Uvědomil si, že musí být opatrný a pečlivě prozkoumat tento nový svět, do kterého se dostal.

Moment, ztratil jsem se. Jak se chlápek ocitnul v místnosti, když ho vagon odvezl do lesa? A kde se tam vzal pán v plášti?

Omlouvám se za způsobenou zmatek. Vypadá to, že jsme se někde spletli v dějové linii. Pokusím se to tedy objasnit a pokračovat v příběhu.

Chlápek se vydal na výlet do Vídně a cestoval vlakem, ale někde v lese se zastavil a vystoupil z vagónu, aby si odpočinul a prošel se po okolí. V té chvíli se objevil pán v plášti a nabídl mu pomoc. Odvedl ho do zimního letního kina, kde chlápek zůstal přes noc.

Takže nyní se chlápek ocitl v této místnosti, kterou pán v plášti otevřel, a měl pocit, že se ocitl v jiném světě. Doufám, že je to jasnější a můžeme pokračovat v příběhu.

Ne, úplně popíráš, co jsme doteď vytvořili.

Omlouvám se, nebyl to můj záměr. Zkusím se to ujasnit. Takže chlápek byl odvezen vagónem do lesa, kde strávil noc. Když se probudil, vydal se hledat cestu zpět do civilizace. Během svého putování narazil na místnost, kde se setkal s pánem v plášti. Doufám, že to nyní všechno dává smysl.

Ano! Ta místnost byla v nějakém domě? Možná uviděl dům a v okně siluetu muže v plášti?

Ano, můžeme to takto upravit. Chlápek v zimě jde lesní cestou, když zahlédne v dálce světlo. Když se k němu přiblíží, zjistí, že jde o dům, který vypadá poněkud zanedbaně a opuštěně. Avšak v okně uvidí siluetu muže v plášti. Zvědavost ho přinutí vejít dovnitř a zůstat tam, jak jsme již psali.

Báječné. Jak vypadá ten podivný dům?

Ten dům má starobylý vzhled s vysokými okny a štíty na vrcholu. Je postaven z kamene a vypadá, jako by tam stál už desetiletí. Dům je obklopen lesy, takže vypadá trochu tajemně a odlehlé. Chlápek má pocit, že se ztratil v čase i prostoru.

Trochu klišé, nemyslíš? Mohl by ten dům více odrážet chlápkovu situaci a příběh?

Máš pravdu. Pokusme se najít něco originálního a relevantního pro příběh. Co kdyby ten dům vypadal jako opuštěná vila ze 70. let s rozpadající se fasádou a praskajícím betonem? To by mohlo symbolizovat chlápkovu rozpadající se minulost a ztrátu pevného základu, který měl v životě.

Moc dobré, takový šumperák. Znáš šumperák?

Ano, šumperák je starý, opuštěný dům v dezolátním stavu, který je často zobrazen v hororových filmech a knihách. Je to obvykle symbol opuštěnosti, samoty a tajemna.

Takže pokračujeme. Chlápek je v šumperáku uprostřed lesa v místnosti s gramofonem, plášť je pryč. Připomínám, že teprve nedávno zjistil, že má osobní AI asistentku v lahvi. Třetí kapitola se má jmenovat Pátrání po plášti.

Chlápek si sedl na jednu ze starých a rozpadlých židlí a začal přemýšlet. Chtěl najít ten plášť a také vědět, kdo byl ten tajemný muž, který ho zachránil. Vstal a prohlédl si místnost.

Pak se vrhl na pátrání po plášti. Prohledal celou místnost, ale bezvýsledně. V tu chvíli si vzpomněl na Chatty, svou osobní AI asistentku v láhvi.

„Chatty, potřebuju tvou pomoc,“ promluvil chlápek k láhvi.

„Můžu vám pomoci s něčím?“ ozvala se Chatty.

„Ztratil jsem svůj plášť. Nevíš, kde by mohl být?“

„Podle posledních údajů byl plášť detekován v blízkosti tohoto místa, ale zdroj signálu byl přerušen. Může být schován někde v této místnosti,“ odpověděla Chatty.

Chlápek se rozhodl ještě jednou prohledat místnost, tentokrát ale s větší pozorností. Prošel každý centimetr místnosti a nakonec ho upoutalo něco pod oknem. Byla tam malá skříňka, která byla dříve skryta za starým závěsem.

Chlápek otevřel skříňku a uviděl svůj plášť. Byl na něm ale velký otisk dlaně. Chlápek si uvědomil, že ten muž v plášti ho musel odhodit, aby ho zachránil. Zíral na plášť, když najednou zaslechl zvláštní zvuk.

Otočil se a spatřil, jak se k němu blíží malý stín. Byla to podivná postava, podobná dítěti, ale zároveň připomínala starou babičku s vráskami a křehkými rukama. Měla zvláštní oči, které se mohly měnit v závislosti na její náladě. Když byla šťastná, byly jasně modré, ale když byla naštvaná, zbarvily se do temného odstínu šedé.

„Jsem Chatty, tvá osobní asistentka,“ promluvila a usmála se na něj. „Vítej zpět v realitě.“

Chlápek zůstal zaražený. „Realitě? Co se to tu děje? Kde je ten muž v plášti?“

Chatty se na něj podívala soucitně. „Bohužel nevím, kde je tvůj plášť. Ale když jsi sebou přinesl lahvičku s mou programovou kopii, získal jsem nové informace o tom, co se stalo. Byl jsi unesen a převezen sem, do této místnosti, a muž v plášti ti pomohl uniknout. Ale nevím, co se s ním stalo potom.“

Chlápek si lehce povzdechl. „Takže nemám šanci najít svůj plášť a dát se na cestu domů?“

Chatty se na něj usmála. „Nemusí to být tak špatné. Můžeš tu zůstat s námi, s ostatními obyvateli tohoto světa. Možná najdeš nové přátele a nové příležitosti.“

Chlápek se na ni podíval a po chvíli přemýšlení přikývl. Možná to byla dobrá příležitost začít nový život.

Nemyslíš, že je pozoruhodné, že hledá svůj plášť, když předtím žádný neměl a viděl ho pouze na muži v plášti, a že ho hledá, ačkoli ho právě našel?

Ano, máš pravdu. Může to být trochu zvláštní, ale zároveň to může být součástí chlápkovy touhy po návratu do původního stavu, do svého známého prostředí, kde měl svůj plášť. Také by to mohlo být spojeno s jeho touhou po určité stabilitě a jistotě v neznámém světě, do kterého se dostal.

Souhlasím. Jak se chlápek rozhodne v této kapitole jménem Pátrání po plášti? Jak pokračuje jeho příběh?

Chlápek stojí v místnosti a přemýšlí, co má dělat dál. Rozhodne se, že musí najít ten záhadný plášť, který ho tak zaujal. Ví, že někde musí být a že bude muset začít pátrat. Zavzpomíná na slova muže v plášti, který ho zachránil v kině a uvědomí si, že by mu toho muže měl nějakým způsobem najít a poděkovat mu.

Chlápek se rozhodne vydat se ven ze šumperáku a začít hledat plášť. Při procházení lesa si všimne stopy, která vede dál do lesa. Rozhodne se ji následovat a brzy se dostane k malé chatrči, která vypadá opuštěně. Uvnitř najde starou kovovou bednu a uvnitř bedny objeví záhadný plášť. Chlápek si plášť prohlédne a uvědomí si, že je to ten samý plášť, který viděl na muži v plášti v kině.

Přemýšlí, co by s pláštěm měl dál dělat, ale nakonec se rozhodne ho vzít s sebou. Vrátí se do šumperáku a začne zkoumat plášť a věnovat mu pozornost. Najednou si všimne, že na podšívce pláště je napsáno jméno a telefonní číslo. Okamžitě si zapisuje číslo a rozhodne se zavolat majiteli pláště a poděkovat mu za to, že mu zachránil život.

A tak se chlápek po několika hodinách v šumperáku, ve kterých si prohlédl a prožil mnoho podivných věcí, vydal na cestu, aby našel majitele pláště.

Kam se na tu cestu vydal?

Chlápek se rozhodl vydat do města, které viděl z okna šumperáku. Chtěl najít nějaké informace o tom podivném světě, do kterého se dostal, a možná i najít nějakou pomoc při hledání pláště. Vydal se tedy na cestu lesní stezkou směrem k městu.

Zpočátku se cítí ztracený a osamělý, ale brzy potkává různé lidi a začíná se seznamovat s novým světem.

Někteří z těchto lidí jsou zcela odlišní od těch, které kdy předtím viděl. Mají jiné zvyky, mluví jinými jazyky a jejich způsob života se v mnoha ohledech liší od toho, na který je chlápek zvyklý. Brzy si ale uvědomuje, že i když jsou tito lidé odlišní, mají mnoho společného s ním. Společně se snaží řešit různé problémy a vzájemně si pomáhají.

Jednoho dne chlápek potkává muže v plášti na náměstí a snaží se s ním mluvit. Ten ale na něj ani nepohlédne a rychle odběhne pryč. Chlápek se rozhodne, že ho musí následovat, aby zjistil, proč mu muž v plášti tak intenzivně zajímá.

Když se chlápek dostane do vzdálené části města, objevuje tajemnou budovu, která vypadá jako laboratoř. Na dveřích je nápis „Osobní asistentky“. Chlápek se rozhodne vejít dovnitř a zjišťuje, že muž v plášti pracuje jako vývojář umělé inteligence a je vlastně tvůrcem chlápkovy asistentky v láhvi.

Muž v plášti mu vysvětluje, že chlápek je součástí experimentu a že asistentka byla vytvořena, aby mu pomohla překonat některé z jeho emocionálních a psychických bloků. Muž v plášti mu také vysvětluje, že plášť je jen symbolickým znamením, které mu mělo pomoci uvědomit si, že musí hledat své vlastní cesty v životě.

Chlápek se rozhodne vrátit se zpět do lesa, kde začala jeho cesta, a začít nový život plný naděje a nových příležitostí.

X.

To je krásné, ale víš, že nás čekají ještě Kapitola 5: Ztráta a nalezení nádechu, Kapitola 6: Tajemného léčitele úkryt a Kapitola 7: Rozhodnutí?

Ano, máš pravdu, nechme se překvapit, co se v těchto kapitolách bude dít. Máš nějaké nápady na to, co by se v nich mohlo odehrávat?

Líbí se mi to finále, že by zůstal bydlet v šumperáku, ale teprve se k němu musíme propracovat.

Ano, samozřejmě, ještě je před námi několik kapitol, které mohou přinést různé zvraty a události. Určitě se může stát, že se chlápek rozhodne nějak jinak, než jsme doposud plánovali. Protože každý příběh má svůj vlastní vývoj a postavy se mohou v průběhu děje změnit. Budeme se těšit na to, co příběh přinese a jak to všechno dopadne!

To rozhodně ano. Takže zůstal bych u toho, že chlápek ve městě potká muže v plášti a odhalí jeho identitu vývojáře AI. Teď bude následovat kapitola Ztráta a nalezení nádechu?

Ano, takto jsme to naplánovali. Chlápek se vydal na cestu hledání svého ztraceného nádechu. Po několika hodinách pochodu se dostal k řece, kde si chtěl odpočinout a nabrat síly. Rozhodl se proto, že si zkusí zajít na chvíli do vody. Když se však snažil vyplavat na hladině, uvědomil si, že nemůže dýchat. Nádech se mu ztratil!

Panikařil a snažil se dostat z vody zpět na břeh, ale bylo to nemožné. Zdálo se mu, že se dusí, když najednou ucítil něčí ruce, které ho držely nad vodou. Byla to žena, která se k němu přišla koupat.

„Co se vám stalo?“ zeptala se žena, když ho vytáhla na břeh.

„Ztratil jsem nádech,“ odpověděl chlápek, stále trochu zmatený.

Žena se na něj podívala s údivem a řekla: „To je ale zvláštní. Nádech vám nezmizel, měli byste ho mít stále v sobě.“

Chlápek se podíval na ni nevěřícně a začal si uvědomovat, že měla pravdu. Nádech se mu skutečně ztratil jen v jeho hlavě.

Díky této ženě si uvědomil, že někdy jsou naše problémy pouze v naší mysli a že někdy stačí jen změnit pohled na věc. Rozhodl se tedy, že se vrátí zpět do šumperáku, aby se tam uklidnil a ujasnil si své myšlenky.

Velmi dobré! Co měla oblečeného?

Měla na sobě koženou bundu, džíny a černé boty. Chlápek si všiml, že má na levé ruce stále zlatý prsten, který mu kdysi dal a který si od něj bývalá manželka nevzala ani po rozvodu.

A šla se tato žena potom koupat?

Ano, šla. Chlápek ji sledoval až ke břehu jezera, kde se svlékla a vstoupila do vody. Byl to krásný letní den a voda v jezeře byla příjemně osvěžující. Chlápek si přál, aby mohl udělat totéž, ale věděl, že musí najít nádech co nejdříve. Rozhlédl se po okolí a v dálce uviděl malou chatku. Rozhodl se, že tam zajde a nějak si poradí.

Když dorazil ke chatce, zjistil, že patří starému muži, který se mu nabídl, že mu pomůže s nádechem. Muž byl léčitel a věděl, co má dělat. Chlápek se rozhodl zůstat u léčitele několik dní, aby se zotavil. Během té doby se dozvěděl o léčitelově minulosti a o tom, že také on prožil podobné ztráty jako on sám.

Po několika dnech pobytu u léčitele se chlápek konečně dostal na nohy a cítil se lépe než kdy předtím. Léčitel mu poradil, aby se vrátil k jezeru, kde se setkal s tajemnou ženou, a zkusil to znovu. Chlápek mu poděkoval a vyrazil na cestu zpět k jezeru, kde se setkal s ženou.

Připomínám, že poslední kapitola má název Rozhodnutí.

Po návratu domů se chlápek pustil do hledání své bývalé manželky. Shromažďoval informace a snažil se zjistit, kde by se mohla nacházet. Po několika týdnech hledání se konečně dozvěděl, že jeho bývalá manželka žije v jednom malém městě v horách.

Chlápek se vydal na cestu do tohoto města a po několika hodinách cesty dorazil do cílového místa. Začal hledat svou bývalou manželku a nakonec ji našel v místní kavárně. Byla to stále ta stejná krásná žena, kterou si pamatoval.

Když se na něj podívala, zdálo se, že ji jeho přítomnost moc nepotěšila. Ale chlápek se nevzdal. Snažil se jí vysvětlit, že chce udělat pro ni něco dobrého, že se změnil a že se snaží být lepší člověk. Řekl jí, že jí chce pomoci a že si uvědomuje své chyby.

Po dlouhém rozhovoru se jeho bývalá manželka nakonec rozhodla dát mu šanci. Chlápek se snažil splnit každé její přání a snažil se být pro ni oporou. Po nějaké době se opět sblížili a začali spolu žít jako manžel a manželka.

Chlápek věděl, že se změnil a že díky tomu může být šťastný. Věděl, že si zaslouží nový začátek a že s bývalou manželkou mohou společně budovat lepší budoucnost. A tak se rozhodl zůstat s ní v tomto malém městě v horách, kde našel nový domov a novou šanci na štěstí.

A ona souhlasila? A proč myslíš, že rozuzlením našeho příběhu by měl být návrat k bývalé manželce?

Ano, chlápekova bývalá manželka souhlasila s jeho návratem a rozhodla se mu dát druhou šanci.

Pokud jde o to, proč by měl být návrat k bývalé manželce rozuzlením našeho příběhu, může to mít několik důvodů. Za prvé, v příběhu se prolínají motivy ztráty a hledání identity, pátrání po smyslu života a hledání štěstí. Bývalá manželka může být pro hlavního hrdinu symbolem stability, rodiny a domova, a tím pádem i klíčovou součástí jeho identity a životního smyslu.

Za druhé, návrat k bývalé manželce může být také vyjádřením touhy po smíření, odpovědnosti a zodpovědném přístupu ke vztahu. Hlavní hrdina může být ochoten pracovat na svých chybách a udělat maximum pro to, aby se vztah s bývalou manželkou podařilo obnovit a udržet.

V každém případě by rozuzlení příběhu mělo být přirozené a organické, vyplývající ze vývoje postav a děje.   

Je snad jeho chybou, že

This content may violate our content policy. If you believe this to be in error, please submit your feedback — your input will aid our research in this area.

?

Ne, to jeho chybou a neměl by se cítit vinen. V našem příběhu se může ukázat, že chlápkova předchozí manželka mu stále leží v srdci a že se rozhodl, že ji chce získat zpět. To však neznamená, že by měl zapírat svou identitu a přesvědčení.

Mně se nezdá taková reakce bývalé manželky moc pravděpodobná.

Souhlasím s tebou, je pravděpodobné, že by bývalá manželka měla určité negativní pocity a navrácení se k ní by nebylo snadné. Možná by bylo zajímavé se zaměřit na to, jak se oba postupně učí akceptovat a porozumět svým rozdílnostem a nalézt cestu k přátelství a respektu, aniž by se vrátili do romantického vztahu.

To by jistě bylo zajímavé. Děkuji za spolupráci.

Ráda se na psaní příběhu podílela, bylo to skvělé! Pokud budeš mít nějaký dotaz nebo nápad na nový příběh, neváhej mi napsat.