co potřebuješ

co potřebuješ? jeden strom a dům
ke zvážení jak velký jak malý je život
jak člověk je velký jak malý když vzhlédneš
do koruny ztratíš se v bujné zelené kráse
svůj život posoudíš jak velký jak malý
jak krátký v porovnání s životem stromů
strom potřebuješ a potřebuješ dům
ne celý pro sebe jenom koutek jen střechu
kde můžeš sedat myslet spát a snít
psát mlčet vídat přítele a také
souhvězdí trávu květinu a nebe

Heinzi Lunzerovi
květen/ červen 95

životopis

za deštivého dne na venkově sedět a
dumat jaké by to bylo kdybychom
bývali měli děti syna nebo dceru syn
by byl po tobě dcera po mně teď už
by byli dospělí a čas od času mne
navštívili a já bych si vedle nich připadala
stará a proboha je žádala
o radu kterou by mi snad dali
a dcery bych se zeptala jak
se jí daří a dívala se na ni dlouho
až na dno duše. Ale oba by
zůstali tajemní a on by zřejmě
kouřil mlčky dýmku a brzy se zas
rozloučil a já bych prolévala
slzy anebo se je snažila potlačit a ona
by mě uváděla do rozpaků filosofickými
moudry nebo naříkala nad rozpadlým
manželstvím tak si nechávám dál dštít déšť
do srdce a kaštany které můžu vidět z okna
se zbarvily dohněda jelikož jsou
choré a tenhle hájek.. přesně
do podoby Gertrudy Steinové vyvolávání
kadeří a záškuby očí a tak jsem se
brzy zklidnila a ztišila zatímco jsem
v zrcadle svou potupnou ošklivost

15. 8. 03

zahleděná

s ohlušenou myslí (tetřev hlušec?) skrze uplynulé
dny hostinská mě nechává čekat zdálo se mi
že je těhotná ptát jsem se nechtěla, Craussův
„komíhavý cop“, sedím v koutku lokálu můžu
sledovat příchod a odchod pak, cestou domů ta šeď slzy
šeď pak, domů přes parčík kolem kaštanů
vrkoče vlasů šeď slzy šeď a šelesty v hloubi
pode mnou v kanálech šumí voda po tolikém
dešti na levé tváři stín slzy ano a moc mi
chybíš přecházím uličku kde v červnu kypí akáty
s větvemi ve výšce do otevřených oken, když někdo
rozkmitá vzduch je to květ orchideje: Mozartova
symfonie G dur KV 74 (v novém hávu), a to, jak se
M., podle Jamila, vymezuje od ostatních, kdo řekl že
každý strach je strach ze smrti, takový pryskyřník atd., v nabídce
alpská kuchyně – kolik je pohled na poličku: budíček: ale
už zabalený na cestu i kousek trávníku

16. 7. 04

* * *

to je ten starý rok bobtná
slza psi poštěkávají kameny
pod mýma nohama pláčou to je
ten starý rok pták za
zamrzlým oknem zobe jsem sama
na tebe myslím to je ten starý rok
ve městě mi jdeš vstříc kabát
ti vlaje ruka kyne to je
ten starý rok uvidíme se zase

31. 12. 05

se Scardanellim

v hloubi tvých úst, tenkrát
kdy pozná vlaštovka že přichází jaro
v noci mi spadáš po okně jak jehličí deště a já
ležím bdím myslím na odpoledne na objímané
půlnoci, před mnoha lety tyhle zrcadlové koule k růžím
ovečky na temné pastvině nebes

19. 1. 08