* * *

Mám-li mluvit o třeštění
Zůstane mi jen vítr v dlaních
Rozervaných

Prázdno
Vždy nové a cizí

Takto jsem spočítal
Naše elektrické výboje
Naše praskající žárovky
Všechny silnice zničené a dál pustošené

Počítal jsem hlavně se syrovou vodou
Nestydatou cizími světly

S vodou kradenou z přestavěných řek

* * *

Horečka stoupá na slunci
Slunce ustrnulo vlastním žárem

Je to vzpomínka i vůně
Lehká a sladká v chladivé noci

Prsty běží po jizvách

A naše jazyky
Dosud magické třeštěním
A naše kůže
Připraveny na úder záře

Teď už
Zbytečný návrat
Slunce

* * *

Souhra dne a příběhu
Zdrcená Zklidněná Zřejmá

Tvá samota
Kovaná ze zčernalých slov
Trnoucí pod ohnutými lampami
Obnovená za svítání

Pták mizí kolem rozčtvrcených oken

* * *

Kdybych měl smaragd
Kresbu proměnlivé země
Na zdech
Uličky protkané nocí
By vypudily něco jiného než můj stín

Zmizelé žárovky
Cizí město

Nepochybně něco jiného
Než tohle světlo které si pletou s mou krví

Vyhasínající cigarety

* * *

Ty ranní růže
Vzácné v jezeře masa svrženého z nebe

Další trhlina v lidském těle
Navždy

Cesta
Se nerýsuje

Zato ulice dotčená bídnými kroky
A pořád ta vtíravá chuť nespavosti

Nespavost
Navždy

* * *

Přiškrcená rozkoš pod hvězdami
Pokud ještě zní bušení srdce
Kolik zbývá libostí?

Vy kštice
A ta láska z vodní pěny

Naše prsty utopené ve vašich sebevraždách

* * *

Jako nová samota
Všechna naše obnovená omrzelost

Podél vyjetých kolejí
Stejně tak epileptických i městských

Odložené sliby
Uvláčené vzdechy

Sto třpytivých mostů Vězení
Dny vyřvávají do nocí
Své labyrinty

* * *

Apokalyptická
Vyděšená paměť

Hroby mizejí krok za krokem

V prachu se vše chvěje

Ale v ohnisku budoucností
Se živí děsí
Lpění

* * *

Řeka noci
Připomíná jazyk z mazutu
Nanášeného v pruzích

Ztichlá světla pouličních lamp
Žádný utopenec
Výskoky snad

Kdy se konečně objeví
Neposkvrněná utopená s bohatou kšticí

* * *

Znič svůj hlas když odbíjí lehká chvíle
I safír se pod tebou může roztříštit
Bez tebe řeka dál poteče svým žárem
Také vzbouřené vody se tříští

Voda Klenot Plamen
Hmota kypící změnami
Navždy pevná prázdnotou

Bez ustání následovat čtvrcený horizont
Vždy držet moře v široce otevřené sevřené dlani
Krok se možná nakonec brání

* * *

Ta noc škodí všemu co jsme zažili

Ruce praskaly o skleněné stěny
Alkohol a chvění v konečcích prstů rtů

Vzlet prchavých lehkomyslných gest

Staří mrtví
Zátarasy uliček

Kraj to byl pomalý
Sám sebe věznil do slov a snů
Zničených

Střepy se vracejí do dlaní

Co se stalo z našich těl

* * *

Jazyk se dělá architektonický
A nepochybně také vykloubený

Urputný a znovu urputný

Lžu ti neboť není jiné řešení
Měním tě neboť není skutečnosti

Neboť a znovu neboť

Proč ustavičně kde jsem
Opět vystavuji tvůj hlas nebezpečí
Teď je na zlomených prstech aby zmizely

* * *

Rozvratné zrazené zavržené životy
Rozseknou jakýsi klid

Teď vlhký
Příliš snadný
Náhlá podříznutou vůni

Afektovaná něha těch bez vzpomínek

K nebi jeho uhýbavé epileptické pohledy
K nebi
V den který vše popře

* * *

Umírající modř v dálce
Trpělivý rozpad pod rozvázanýma rozervanýma rukama

Prsten tmavne vzpomínkami

A zdi jsou škrtící se řeky
A podzimní listí cestičky dětství

* * *

Vrabčáku dorazíš k Orientu jejího lože
Kde nikdy nespočineš

Gestem a podezřením
Na obzorech nekonečných šílenství

Ryzí akty lásky

Nakonec v troskách její modrající rty

* * *

Prsty dělají znamení
Holubice vypuštěné na dno oceánů

Vlny stoupají unášejí rozpouštějí
Mrtvé

Ztráta je nekonečná
V kolébce dní

Říkat si a mlčet
Mlčet a říkat si
V poklidu nebe za nesmírného letu

A pak zmizet

* * *

Jsou zimní dny
Jako naše nedosažitelné trpělivosti
Ulpěl na nich dech

S gestem se z řeči stal popel
Slunce se rozpouští v dlouhé pomalé řece

Prsty se řežou o vzpomínku

* * *

Věčný poutníku
Z písečného vyhnanství

Z dešťových mlhovin boláků
Hanebné javory se otvíraly
Pod tvým dechem
– Vyplašené nepříčetnosti

Večery osudových milostí
V tvé křeči se usadil
Oheň tvých blízkostí