Jaké bylo tvoje letošní léto, dařilo se ti změnit obvyklou perspektivu, třeba i díky cestování? Je pro tebe léto jako roční období významné nebo tvoje práce nesouvisí s tím, co se děje „za oknem“?
Léto, jako už každoročně, od roku 2011, je pro mne hodně pracovní: koná se festival Městské knihovny v Praze Knihovna na vlnách a je tu též pořádání Malého letního festivalu v Domě čtení společně s dalšími večery na lodi Avoid Floating Gallery, či jinde. Takže není skoro žádný čas odpočívat, vyjma čtyř dnů v Berlíně, kde jsem opět letos provázel po periferiích nebo alternativnějších částech centra města, a pak též výlety, letos ponejvíce na Frýdlantsku či v Tanvaldu. Onemocněla mi vážně matka, ač je nyní její stav již stabilizován, tak jsem většinu volného času trávil cestami za ní, proto ony výlety na sever Čech. Mezitím, někde v příšeří kaváren a nočních barů, poznámky a psaní textů s jistou reflexí, co se děje „za oknem“, zpožděnou, někdy jen velmi fragmentární. Častokrát obraty do nedávného minula, toho osobního i veřejného.

Léto 2022 nás nezbavilo problémů jara, naopak přibyly další. Ruská agrese na Ukrajině, obří požáry v Českém Švýcarsku a další projevy klimatické změny, prohlubující se energetická krize a tíživá ekonomická situace pro stále větší počet lidí… Dalo by se pokračovat. Jak se ti píše v tomto, případně o tomto současném světě? Co tě nyní autorsky pohání kupředu?
Co se děje silně prožívám, ne navenek, ale uvnitř. Válka na Ukrajině mne zaskočila, nečekal jsem ji, přestože mnohé indicie tu byly a bylo čeho se obávat. Klimatické změny sleduji dlouhodobě, už od devadesátých let. V tomto byl pro mne důležitý rok 1997, kdy jsem načítal mnoho článků a knih. Od té doby, včetně mého pobytu na univerzitě v Pontypriddu ve Walesu v roce 2000, kde byla obrovská knihovna a kde jsem pročítal knihy k tomuto tématu – které bohužel nebyly nikdy do češtiny přeloženy – se tímto tématem zabývám a sleduji jej. Takže v tomto ohledu překvapen vůbec nejsem. S blížícím se rokem 2030 to bude stále naléhavější a klimatické změny budou stále více viditelné, jsou už vlastně naprosto zjevné. Do toho se přidává ohrožení mnoha lidí chudobou, nebo výraznými ekonomickými problémy, což nějak reflektuji i v knize, kterou nyní píšu nebo si k ní dělám rešerše.

Kterou spisovatelku či spisovatele či knihu bys doporučil jako podstatnou reflexi přítomnosti?
Vracím se častokrát k sociologické literatuře, např. Bruno Latour a jeho kniha Zpátky na zem, či Gérard Deguy: Sociální pouto v éře virtuality. Jinak jsem hodně načítal autory, které následně pak uvádím, například Kláru Goldstein. Velice mne zaujaly texty honduraského hosta letošního ročníku festivalu Knihovna na vlnách, Rolando Kattana, vítěze The House of America Poetry Award 2021. Své texty četl letos 19. července na lodi Avoid Floating Gallery a vyšly i v českých překladech Petra Zavadila v knize Černé labutě, kterou vydal Instituto Cervantese de Praga.

Děkujeme za zajímavé tipy. Co ti z „letního stolu“ přepadává do babího léto a podzimu, co chystáš, na co bys pozval svoje čtenáře?
Na letním či už skoro podzimním stole zůstává rozpracovaná kniha. Nevím, kdy jí dopíšu a kolik na ni budu mít v podzimních a zimních dnech času, ale těším se, že si vyšetřím více volna na psaní – poslední čtyři měsíce byly hodně náročné.
Rád bych čtenáře pozval v pátek 16. září od 19 hodin na Avoid Floating Gallery, kdy tam proběhne večer nakladatelství a časopisu Protimluv, který letos slaví 20 let svého trvání, a po ostravském večeru k tomuto jubileu proběhne i ten pražský se sedmi autory a dalšími hosty.

Běda, ty pražské souběhy zajímavých literárních programů! Budu litovat své neúčasti na večeru Protimluvu a mávat z Kampusu Hybernská, kde bude paralelně probíhat druhý večer Sjezdu spisovatelů. Děkuji za tvé postřehy a inspirativní odpovědi. Kéž se novému rukopisu daří!