Mistr meditoval pod sakurou, když tu za ním, sotva popadaje dech, přiběhl žák.
„Mistře, mistře, napsal jsem knihu!“
Mistr otevřel oči, vstal, pokorně se na chlapce podíval a řekl:
„A kterou rukou jsi tu knihu napsal?“
Žák zaváhal, protože si obvykle pletl levou a pravou, ale protože psal knihu opravdu dlouho, teď si byl naprosto jistý, která to byla, a tak pravou ruku pyšně vymrštil.
V tu chvíli mistr bleskurychle vyňal z pochvy za opaskem meč a nastavenou ruku chlapci uťal nad zápěstím.
Chlapec na nic nečekal a omdlel.
Za pár dní přišel mistr navštívit chlapce do nemocnice. Chlapec se už celkem zotavil.
„Přemýšlel jsi, čím ses provinil?“
„Přemýšlel, mistře. Provinil jsem se tím, že jsem napsal knihu v tak útlém mládí, aniž bych něco věděl o utrpení. Uťal jste mi ruku proto, abych si protrpěl své a získal tak námět na další knihu. A musím vám říct, že to byl moudrý čin, už se mi v hlavě spřádá další příběh a dokonce se učím psát druhou rukou, abych své myšlenky nezapomněl. Rád bych vám poděkoval, mistře.“
A žák k mistrovi napřímil zdravou, zbývající ruku.
V tu chvíli mistr bleskurychle z pochvy vyňal meč a uťal chlapci i druhou ruku.
„Nic jsi nepochopil,“ pravil mistr a chvatně opouštěl místnost.
Chlapec na nic nečekal a omdlel.

Text z nevydaného sborníku textů o Kavárně a knihkupectví Fra, 2012. Publikujeme se svolením autorky a editorky sborníku, Ivany Myškové. Pozn. ed.