Atlas babiček je knižní novinka pro mladé čtenáře a čtenářky (od 9 let). Nakladatelsví Viriditas, Skautský Institut v Rybárně a autorky knihy Anna Luňáková a Bety Suchanová zvou děti i dospělé na workshop Moje hrdinka, při kterém účastníci a účastnice fotoprocesem v temné komoře zvěční vlastní kresbu. Na to naváže vernisáž výstavy ilustrací knihy a její samotné uvedení. Program je vhodný pro děti i pro dospělé.
O KNIZE
Kolik babiček potřebujeme, aby byly stvořeny dějiny?
Tonička je normální holka. Teda… skoro. Když dostane k prvním kulatým narozeninám úplně obyčejné klubko, neobyčejně se jí změní život. Magie ji obklopuje na každém kroku. Vydává se na kouzelné putování napříč časem a prostorem: od starověké Mezopotámie přes Paříž až po Čínu. Objevujte s Toničkou tajemství babiček! Setkáte se s významnými i skoro zapomenutými hrdinkami světových dějin a společně s Toničkou rozpletete červenou nit rodokmenu.
A co vy, znáte všechny svoje babičky?
Kniha je vhodná pro děti od 9 let.
O AUTORKÁCH
Anna Luňáková (*1993) studovala filosofii na FF UK a divadlo na DAMU, v současnosti je doktorandkou a věnuje se francouzsky psané literatuře. Zatím publikovala tři knihy: román Tři! (Dauphin, 2020), básnickou skladbu Jen ztratím jméno (Malvern, 2020), překlad André Gorze Dopis pro D. (Malvern, 2021). Je editorkou sborníku Pandezie (revue Prostor, 2021). Pracuje jako svobodná umělkyně.
Bety Suchanová (*1993) vystudovala animovaný film v Plzni na FDULS a pak také v Praze na FAMU, kterou zakončila animovaným filmem Sociální krychle. Po škole natočila s Norou Štrbovou úspěšný animovaný videoklip Tíseň pro kapelu P/\ST. Momentálně se věnuje především ilustraci a grafice. Její obrázky můžete vídat například v kulturním čtrnáctideníku A2 nebo na webu ČT Art, kde pravidelně publikuje komiksové stripy o Arturovi. Naposledy vystavovala v březnu tohoto roku v SI v Rybárně na společné výstavě linorytových tisků s Luisem Cerdasem Jaubertem.
Lidství pro Koháka ještě obsahuje naději. Máme schopnost – alespoň dle něj – utěšovat bolest. Být součástí nejen běhu, ale i věčnosti.
Poezie umožňuje vytvořit něco jako červí díru pro myšlenku – umožňuje nechat ji proklouznout do kontextu, ve kterém zasvítí prudčeji a rychleji.
Když srovnám své sny s těmi Adornovými, vidím, že jeho oficiálně nekorigované zápisy jsou podivuhodně přesné a střízlivé. Když bere do ruky pero, jeho psaním zkušená ruka nebloudí nazdařbůh – na rozdíl od mých, často krajně nečitelných poznámek.
Dnes by mě asi nenapadlo se k Baudelairovi jako k básnickému vzoru hlásit, ale je skoro jisté, že bez jeho zásadního vlivu ve správný čas bych psal jinak. – Jan Škrob
Mám dojem, že kniha Melancholie může být nejen inspirativním čtením a podívanou, ale i jakousi nadějnou zprávou právě v této době.