Někdo k tobě promluví, aniž by byl tvůj
a ty náhle víš: lidé se rodí spontánní,
to jenom časem ztrácejí řeč.

Ty jsi ji ztratil, když tě máma
poslala připustit králíka k sousedovi
a on mluvil i za tebe.

Možná mi první spolužáci trochu změnili vizáž,
ty si mě ale pamatuješ až po škole.
Jak se odtud mám dostat? Musíš jít ven a ven.

***
Když mne rodáci zdraví jménem,
poprvé v životě koktají.
Být někde delší čas, zapadl bych.

Chtěli by mě zabít, ale nejsou zvyklí
to dělat. Připouštím u nich králíky,
abych se vstřebal.

Koktám si pro sebe, když jim kynu.
Cítím se s nimi naprosto v bezpečí
jejich zvyku.

***
Člověk je ten, kdo nejí svůj batoh.
Batoh s koženou přezkou a žlutými zuby.
Bůh s přezkou ve žlutých zubech
stanovil pravidla turistiky: neoznačíš
prošlapanou stezku, nenatočíš
porno venku (vždy se z něj stane
život v přírodě), neuklidíš
nic, co není lidské,
a půjdeš-li po fáborcích vedne,
nenajdeš svůj strašidelný text.

***
Chtělas být někdy ninjou?
Mlčení beru jako ano.
Nechci abys nemohla než ohrozit svůj klan.

Máš nějaké sny?
Mlčení beru jako ne.
Já ano.

Od malička toužím před lidmi
udělat falešný breakdance.
Smáli by se mi.

Byli by šťastní z toho, jak naplno bych to dělal.
Ty to znáš taky?
Neříkej nic.

Byli tam dva,
zdobil je účes a vlastní náruč.
Jsem si téměř jistý, že byli ve tmě.

Bylas to ty. Možná byl jenom jeden.
Obrovská vlna vlasů okolo oka,
které drželo tajnou informaci.

Odstoupilas a na tom místě
zůstal trčet drát,
tlustý jako paže.

Mohl jsem se o něj rozbít,
kdybys jej nekryla vlastním tělem
nebo bych jej skryl já tobě.

***
Vyplýtvat čakru a chodit jen tak,
bez možnosti jutsu,
nebýt legendární,
ochraňovat někoho jen občas,
ale skákat pořád mezi stromy, umět
vyčerpat svou lásku.

***
Jako rybu, nic ji nebolí, protože nemá hlas.
Mít rád a nic s tím nedělat.

Buddha by takovou meditaci rázně odmítnul.
Kršna by to tak nechal.

Héraklés by se nezbláznil a někoho by zabil.
Libuše by bydlela v Praze.

***
Jednoho dne přestaneme něco dělat pořádně
a bude konečně chvíli čas pohrát si s vláčky.

V tunelu dojde i na výklad karet.
Kulová dáma, tazatelovy rozpaky.

Otázka zněla, jak je to se štěstím,
láskou, prací a vzpomínkami.

To všechno na dnešní odpoledne.

***
Na plíseň v rozích pomohlo až zapálení záclon.
Stejně zacláněly.

Světlo se teď v obýváku lomí od sklenic
tak, že tam nejde vejít, než slepý.

Bavlnou spálená houba voní
jinak, než ty.

(Z nových básní)