Vidět strach
Přinášíme nové básně Natálie Paterové…
Přinášíme nové básně Natálie Paterové…
Tento příběh je smyšlený a jakákoliv podobnost se skutečnými postavami či událostmi je čistě náhodná
Je mu dvacet tři a možná
si najde holku.
Ale pravděpodobné to není, protože
nebude mít koule na to, aby
poslal do prdele svou mírně despotickou matku.
Bude jí dělat sluhu a otroka
do konce jejího spořádaného osamělého života.
Až to spolu ti dva skončí,
jeho ruce se budou mírně třást.
Bude mít potíže s revmatismem a erekcí.
V jejím 1+1 bude sledovat
osmou řadu Kobry 11
a žít zbytek svého nepříliš spořádaného osamělého života.
K stáru, tj. dva měsíce po jejím pohřbu,
si možná najde pár teplých kamarádů
a ti ho možná vezmou do pár gay barů,
což se mu určitě nebude líbit, ale
bude si říkat
aspoň nějaká láska.
Jizvy se našemu nebi
tak tak zatáhly
A ty chceš přece vidět
jak se z prasete
valí
krev
vidět oči
vidět strach
vidět
jak je to
archetypální
Muže posuzuješ podle chůze
ženy posuzuješ podle chůze
v mém případě
na chůzi přece nezáleží
jsem muž žena transka orangutan
a až potáhneš po zemi tu vlečku budeš
rozkošná
můj otec šoupe nohama po podlaze
stejně jako ty
začínám z toho
být schizofrenní
Viděls to video
na kolejích mučili
muslimskou matku s dítětem
zrovna teď
a prosím tě miláčku
kup švestky
udělám omáčku
k sobotnímu obědu.
–
Naše ložnice je uspořádaná
krajina – a přece:
jedinou tvou jistotou je
existence
čtyř
oholených
stěn.
–
Jak můžu čekat
že někdy povolí to
sevření:
vždyť od počátku
brali na mě
kleště.
* * *
Potkám ve vlaku postižené dítě
a jímá mě hrůza prosím tě
ať se mi nenarodí
a co když
oni jsou ti postižení takoví přítulní
mrká spiklenecky ta cizí matka
na mého muže jako kdyby
se potkali dva pejskaři
se stejným čoklem na vodítku
vidíš jsme stejní
prosím tě ať se mí nenarodí
budu ho ve vlaku držet za ruku
a pomalu říkat vyjeli jsme z Ostravy musíme do Pardubic
bude mu třicet a nebude vědět
co je láska co
když.
Natálie Paterová (1991), studovala českou filologii na UP, nyní studuje obor Evropské duchovní a kulturní dějiny na UK a žije v Praze. Debutovala sbírkou básní Uvnitř kosti duha (Protimluv 2012). Publikovala časopisecky (Weles, Protimluv, Tvar, Psí víno, Lžička v šuplíku, Souvislosti aj.). Získala několik literárních ocenění. Je zastoupena v básnické antologii Briketa (Větrné mlýny, 2014), dále v almanachu Pulz Vyšehradskej štvorky (2012) či ve sborníku mladých křesťanských autorů Hledání (2014). Její verše byly přeloženy do polštiny.
ale v té nalatské stepi, to mi povězte / je to kůň, nebo jeho jezdec / kdo si tam užívá tu pravou svobodu?
Hudba, budu tomu říkat hudba. Tu potřebujeme, / když se slunce potácí za nízkými šedými mraky, / co bez ustání vanou od bezejmenného oceánu, / tichého a nekonečného, který ještě musím překonat.