Autoportrét

Po setmění se vítr přehnal přes návrší, kde cosi pošeptal malému chlapci.
Ale pohádka se nesmí nechat čekat, a tak za ní hned odfičel do dálky.
Dostal jsi jméno, malý, abys ho tu po sobě zanechal.

Dobré je umírat s hrdostí, až jednou přijde ten den.
jsem minulost do hlíny vyrytá znakovým písmem Nuosuů
té ženě narozen, která neuměla přestřihnout pupeční šňůru
mám jméno bolesti
mám jméno krásy
mám jméno naděje
a bylo třeba tisíců let
než věčná přadlena donosila
báseň, kterou teď píšu
po otcích hlásím se k otci
a ten je mužem mezi muži
s úctou zván jménem Zhyge Alu
mé matce je dáno trvalé mládí
po celém kraji se nese její zpěv
je řekou přehlubokou
mou milenkou navěky
a ta je kráskou mezi kráskami
s obdivem zvána jménem Gamo Anyo
tisíckrát jsem zemřel
a pokaždé usínám na levém boku
tisíckrát jsem zemřela
a pokaždé usínám na pravém boku
nemine jediný z tisíce pohřbů
kam bych nedošel jako přítel z nedohledné dálky
nemine jediný z tisíce pohřbů
kde bych se nerozezněl v úpěnlivém nářku matky
v tom všem mě najdeš
ale především po celé ty tisíce let
vycházím do boje mezi spravedlností a zlem
po celé ty tisíce let
rodím se jako dítě lásky a snů
po celé ty tisíce let
chystám se ke svatebnímu slibu
a jsem to já, z koho po všechny ty věky věků vychází
veškerá zrada
veškerá věrnost
veškerý život
veškerá smrt
a proto, světe, dobře mě slyš:
jsem z rodu Nuosu

Neviditelné vlny

a je to tu, dřív než já
přišel na svět
už to tady bylo
jako vzduch a slunce
a je to tu, proudí to v krvi
ale je nemožné to postihnout
jedinou větou
a je to tu, odedávna skryté
v hloubi vědomí
sotva na to pomyslím, hned se mi to ztrácí
a je to tu, i když to přesahuje skutečnost
ale nic mi nevezme víru
že naším otcem je orel
a předkové se brali cestou
nezpochybnitelně bílou
a je to tu, jak se obávám, už teď ve věčnosti
co nevidět
otevře se nám nekonečný pohled, jak se hory vzpírají jedna o druhou
oči se vzápětí zalijí slzami
a je to tu, aby mě to umlčelo
všechno má duši, člověk umírá
spočine kdesi mezi nebem a zemí
a je to tu, snad jako to, co napořád bude
dokud třeba jen jediný Nuosu
půjde po téhle zemi

Svoboda

ptal jsem se kdysi věhlasného mudrce
co je to svoboda
zahrnul mě pravdami, které vyčetl ze starých knih
a já jsem uvěřil, že teď už vím o svobodě vše
až pak se mi jednou v nalatské stepi
za soumraku
ukázal kůň
toulal se tam bez cíle
a namol opilý
kazašský jezdec
pospával na jeho hřbetě
ano, mudrc mě poučil o významu slova svoboda
ale v té nalatské stepi, to mi povězte
je to kůň, nebo jeho jezdec
kdo si tam užívá tu pravou svobodu?