Zatímco surrealismus operuje především v rovině nevědomí a náhody, Vysoká hra se neomezuje pouze na tuto polohu, ale využívá všech dostupných prostředků k tomu, aby uchopila prožívanou skutečnost jako celek všemi smysly, které zahrnují jak vědomou racionální práci s myšlenkovou složkou, tak i tu mimosmyslovou.
(1966, Plzeň), básník, jeho tvorba vychází z experimentální poezie ve spojení slova, hlasu a zvuku. Publikoval v časopisech Iniciály, Tvar, Souvislosti, Pandora, Literární noviny, Psí víno… Jeho tvorba je zastoupena v antologiích Krajiny milosti (Karmelitánské nakl. 94), Ryby katedrál (Petrov 2002), Soví let (Protis 2009), Nejlepší české básně 2010 (Host 2010). Vydal několik básnických sbírek: Za sedmero zain (Krásné nakl. 1991), Parapoesie (Krásné nakl. 1993), Zbla (redakce Pakáž 1994), Nultá táhla (Protis 1994), Utrum éther (Krásné nakl. 1997), MU (soukromý tisk 2010), Omamné odéry (Krásné nakl. 2012). V roce 2016 vyšel výbor z jeho básnické tvorby Za vyplazený jazyk (Krásné nakl. 2016) a autorská antologie ze světové poezie Ultimátní básník u bran absolutna (dybbuk 2016).