Politická korektnost (z angl. political correctness) je charakterizována jako úsilí odstranit z jazyka pojmy, jejichž konotace mohou být vnímány coby urážlivé nebo mohou posilovat utlačovatele v jejich nadřazených a diskriminujících postojích. Její používání má však i své odpůrce, podle kterých je ohrožením svobody slova a skrytou cenzurou. Zajímalo nás, jaký názor na ni mají ti, kteří s jazykem denně pracují.
(*1983, Kyjev), básník, prozaik, publicista, překladatel. Od svých dvanácti let žije v Česku, kam s rodiči přesídlil v rámci vládního programu repatriace volyňských Čechů a jejich příbuzných. Vystudoval ukrajinistiku a všeobecnou slavistiku na FF UK v Praze. Tamtéž obhájil disertaci o takzvaném suržyku v současné ukrajinské literatuře. Spolu s Miroslavem Tomkem z ukrajinštiny přeložil román Moskoviáda Jurije Andruchovyče a sbírku povídek Big Mac Serhije Žadana. Samostatně pak Žadanovu básnickou sbírku Dějiny kultury začátku století. Naopak do ukrajinštiny převedl experimentální prózu Patrika Ouředníka Europeana. Z polštiny přeložil básnickou sbírku Dawida Mateusze Stanice vodárenské věže. V roce 2016 vydal soubor povídek Divadlo tančících loutek. Drobné překlady a publicistické texty, ale i vlastní tvorbu publikoval v řadě tuzemských a zahraničních časopisů, magazínů, antologií a revue. Je redaktorem časopisu Plav – měsíčník pro světovou literaturu (v letech 2015–2018 zde působil jako šéfredaktor). Jeho zatím jediná vydaná báseň („Večer“) vyšla v almanachu Jezero uprostřed času v roce 2006. Zveřejněné básně vznikaly převážně na sklonku předešlého desetiletí jako texty pro skupinu Holod 33, která mezitím zanikla. Budou součástí připravované sbírky Písně práce a odpočinku.