Robert Wudy: Nezapomenutelný Pimperling
Čtení.
První autorské čtení nové lyricko-epické básně Roberta Wudyho, ve které člověk a lidstvo jedno jest.
Pravěké pondělí narození. Starověké úterý dětství. Středověká středa dospívání. Novověký čtvrtek dospělosti. Moderní pátek zralosti. Postmoderní sobota stáří. Apokalyptická neděle smrti.
Vstup volný
Muž jako smrtihlav, / co sed na mucholep, / nahoře v kapli už / nohama třepetal,
Má poezie reflektuje myšlenku jakési nové alchymie, průsečíku, pomyslného jádra lidského vědění v prvních desetiletích třetího milénia a zároveň chce oslavit, že nejde jen o vědu, ale ve stejné míře i o umění, které je opačnou metodou usilující o přiblížení se stejnému cíli.
A tak jako bůh se potápějí Benátky… / Vůně prastarých omítek s vůní / před chvílí vypraných košil a blůz / – pár neviditelných vlaštovek, co dělají domov / – pronikají se v Calle Zoccolo.
Benešovy dekrety pan Hitschnagel snědl ještě jako člověk, obalené vajíčky a strouhankou.