Minulé století stavělo jedince před kruté volby, za něž často hrozil trest nejvyšší. Mnozí uhýbali bezpráví a tiše přihlíželi chodu dějin se sklopenou hlavou, ne tak univerzitní profesorka Růžena Vacková. Odvážnou ženu týranou za nacistické okupace nezlomilo ani dlouholeté věznění v komunistických věznicích. Její osud známe především díky novinářce a spisovatelce Mileně Štráfeldové a její knize Trestankyně (Mladá fronta, 2016).

Co má větší cenu: žít v bezpečném závětří, ovšem za cenu kompromisů, nebo si stát odvážně za svým a uchovat si čisté svědomí? Kolikrát ve 20. století stáli lidé v Československu před touto volbou? Pro Růženu Vackovou ale otázka takto vůbec nestála. Neochotu přistoupit na kompromis dokázala tato univerzitní profesorka už za nacistické okupace, kdy byla za účast v odboji odsouzena k smrti. A znovu po únoru 1948, kdy ji soud poslal za mříže na dvaadvacet let za „špionáž ve prospěch Vatikánu“. V komunistických věznicích nakonec prožila 15 let. Přesto je její jméno veřejnosti málo známé. Román Trestankyně přibližuje její život na pozadí „šťastného“ 20. století.