Pulzující podoby současné české literatury
Diskuze patronů roku 2016 básnířky Olgy Stehlíkové a prozaika Marka Šindelky o současné literatuře.
Diskuze patronů roku 2016 básnířky Olgy Stehlíkové a prozaika Marka Šindelky o současné literatuře.
Stále zaznívá požadavek „světovosti“ národních literatur, měřitelné zřejmě množstvím existujících překladů. Máme vůbec dnes něco jako národní literaturu a v čem má šanci stát se „světovou“ podle aktuálních měřítek? Jak se čtenářská měřítka této světovosti střetávají s měřítky literárních kritiků a vědců? O těchto i dalších otázkách a okruzích tématech budou diskutovat naši patroni pro rok 2016.
Ačkoli období předlistopadových represí, jak jsme doufali, skončilo, je česká literatura stále předmětem nejrůznějších zákazů, pravidel, tabu a velkých nezpochybnitelných pravd.
Anna Bolavá loni po básnické prvotině Černý rok (2013) přišla také s debutem prozaickým, románem Do tmy (2015). Tento lyricko-naturalistický příběh Anny Bartákové (zase ty iniciály!), posedlé sběrem léčivých bylin, si získal značnou pozornost a přízeň kritiky, která předminulé úterý vyvrcholila oceněním Magnesia Litera v kategorii prózy. To jsme ovšem v době autorizace tohoto rozhovoru ještě netušili…
Ladislav Zedník je vášnivý paleontolog, invenční básník a nově také zapálený fotograf a provozovatel interaktivního Triloparku. Sešly jsme se s ním u příležitosti nedávného vydání jeho třetí básnické sbírky Město jeden kámen, která vyšla v nakladatelství Dauphin společně se Simoninou třetí knihou poezie Tance. A ano, Láďa Zedník je náš kamarád, nevykáme mu.
Jsem ráda, když se lidé při vzpomínání usmívají a poznávají, co bylo hezké a co jim nikdo – ani smrt – nemůže vzít.
Česká umělecká scéna je hodně uzavřená, vystačíme si sami. To vynikne ve srovnání s tím, jak aktivní jsou v navazování mezinárodní spolupráce třeba Poláci.