Technická stránka navíc neusnula na vavřínech a s přibývajícími pandemickými měsíci se výrazně lepší. V prvních týdnech lehce špatně zaostřené záběry nabyly na sebevědomí. Postupem času se čím dál tím méně stává, že automatické ostření rozhodí nepředvídatelný pohyb vystupujícího.
Veškerý život, včetně toho literárního, se přesunul do počítačového rozhraní. A tak i kavárna Fra začala literární večery vysílat na svém YouTube kanále. Ačkoliv to nikoho (včetně nás) netěší, do budoucna to české kultuře může přinést i pozitiva – třeba to, že nezůstane zavřená jen v Praze.
Kavárna Fra je prázdná. Až letos vykvetou sakury před vstupem do Fra, nikomu nespadne okvětní plátek do kafe. Až ty sakury pokvetou, podrobně vám je popíšeme. Protože fotky nestačí,
zdraví z obrazovky počítače básník a dramaturg literárních večerů v kavárně Fra Petr Borkovec. Je zrovna konec března roku 2020 a českou společnost zaskočilo náhlé zastavení života – zejména toho kulturního.
Divadelníci, muzikanti i organizátoři literárních čtení zareagovali poměrně rychle. Ti, co s on-line streamy neměli zatím žádné zkušenosti, je rychle získali. A tak i maličká kavárna Fra, která dosud lákala na kávu, pivo, víno a knížky do svých útrob v Šafaříkově ulici, se přesunula na internetový kanál YouTube. Na něm se lidé u literárních čtení netísní v jedné malé místnosti, jak tomu bylo v kavárně, nepotkávají se. Namísto toho koukají do svítivých pixelů a dost možná u toho nepijí ani to pivo nebo víno.
Jako první před kameru usedá právě Petr Borkovec, který další on-line čtení také uvádí (a povětšinou i moderuje). Svůj videopříspěvek věnuje Itálii jako
vyjádření solidarity a ujištění, že si uvědomujeme, že situace, v jaké se Itálie nyní nachází, se s tou naší nedá srovnávat.
To bylo před rokem a všichni doufali, že vykvetlé sakury v Šafaříkově ulici zanedlouho přeci jen navštíví. Místo toho kavárna Fra za poslední měsíce vyprodukovala na YouTube už přes čtyřicet videí, která zvou v různých stopážích (nejčastěji půlhodinových, což je čas „tak akorát“) k zastavení a poslechu.
Těžko se popisuje realita za monitorem. Židličky jsou zvednuté, jako by kapitulovaly na příslib příchodu návštěvníků. Před kamerou se střídají nejrůznější zvučná jména české literární scény – za zmínku stojí básník Kamil Bouška, publicista a básník Jonáš Zbořil, básnířka Alžběta Luňáčková (se svým debutem Pravý úhel, čerstvě nominovaným na cenu Magnesia Litera), publicista a spisovatel Karel Veselý, básník Ondřej Hanus a mnozí další.
Fra do on-line prostoru přenesla i své další tematické cykly – během večerů nazvaných Průvodkyně mladých básníků můžete přes obrazovku pít kávu s překladatelkami a poslouchat, s jakými svízeli se musely potýkat. S dramaturgem a moderátorem cyklu Stará dobrá mladá krev Janem Škrobem si zase můžete poslechnout české a slovenské básníky a básnířky narozené v letech 1985–2000. Jejich čtení doplňují rozhovory, díky nimž lze lépe porozumět duším těchto starých mladých básníků. Zatím se tak na videu představili Marek Torčík, Tim Postovit a Emma Kausc.
Ačkoliv současná situace kulturního vzduchoprázdna zřejmě nikoho (včetně nás) netěší, přináší i cosi dobrého a do dnů po-koronavirových snad i opravdu důležitého. Nemožnost živě se setkávat dostala i příznivce „starých“ pořádků do víru internetu. Kulturní události (jakými literární čtení bezesporu jsou) tak vyvedla z pohodlné pražské náruče na dobrodružství sociálními sítěmi, kde literatura může těšit širokou veřejnost bez ohledu na její vzdálenost (nejen) od kavárny Fra. Ze čtení pro úzkou skupinu zejména lidí z pražské literární scény (do kavárny Fra se „pohodlně“ vejde okolo třiceti lidí) se najednou stala dostupná možnost, jak strávit večer, pro každého napříč celou republikou. Kultura se tak paradoxně přenesla k lidem blíže – ačkoliv se zároveň musela uzavřít živému setkávání.
Můžeme se dohadovat o tom, nakolik je taková proměna dobrá nebo špatná a nakolik se kulturní dění na internetu v budoucnu usídlí, jedno je však jisté: Směr, jakým se kavárna Fra vydala vstříc on-line světu, je bezesporu povedený a jeho přínos přetrvá i v dobách po-koronavirových.
Ostatně Fra není ve vodách on-line světa nováčkem. Záznamy z dřívějších autorských čtení naživo je možné dohledat například na Spotify, a to už od roku 2011. Jedná se však pouze o zvukové stopy (s poněkud kolísající kvalitou zvuku). Jakési pokusy o živé videostreamy z roku 2013 jsou pak k vidění na YouTube kanálu Éditions Fra. Jejich kvalita (vysílaná tehdy přes Google Hangouts) však příliš nenahrává příjemné podívané. Po této sérii Café Fra živě v minulých letech se YouTube kanál nakladatelství a kavárny odmlčel a ožil teprve před rokem s příchodem pandemie. Jak si s tím technika poradila tentokrát?
(Anna Beata Háblová)
YouTube kanál Fra ožil ve zcela novém stylu, tedy rozhodně více reprezentativně. Každé čtení uvádí (dnes už charakteristická) typografie nakladatelství Fra, která nese název dané knihy a autora, který bude ten večer v kavárně číst. Nechybí ani už léty prověřené a pro Fra charakteristické úvodní slovo Petra Borkovce (které zde ovšem nezazní v každém videu). Roztřesenost webové kamery, kterou jsme mohli sledovat v předchozích letech, se vytratila a nahradila ji kvalita hodná spolehlivé zrcadlovky (ostatně dnes se na zrcadlovky bez ostychu natáčí filmy i hudební videoklipy).
Technická stránka navíc neusnula na vavřínech a s přibývajícími pandemickými měsíci se výrazně lepší. V prvních týdnech lehce špatně zaostřené záběry nabyly na sebevědomí. Postupem času se čím dál tím méně stává, že automatické ostření rozhodí nepředvídatelný pohyb vystupujícího. Práce s kamerou je však veskrze statická, tedy nepříliš atraktivní na sledování, ovšem to u takového typu produkce příliš nevadí. Navíc i kameramani s přibývajícími videi začínají „experimentovat“ a mění alespoň velikosti záběrů nebo místo, odkud jsou daní autoři snímaní. Sem tam se dočkáme i prostřihu nebo fotografie, která scénu doplní. Na začátku čtení Ivana Matouška jsme dokonce svědky téměř reportážní práce s kamerou, která poodhaluje i kousek z toho, jak tato on-line čtení vznikají. Video tím získává nový rozměr, stává se pro diváka atraktivnější. Snad jen škoda že těchto akčních záběrů nebylo více.
S kvalitou obrazu se postupem času zvedala i kvalita zvuku. Lehce šumějící prostorový mikrofon, který ze začátku trčel v záběru, nahradily mikrofony klopové, které jsou pro tyto situace přeci jen vhodnější – soustředěně snímají hlas člověka a na ruchy okolo už tolik nedbají. Což je při autorských čteních rozhodně žádoucí. Je skvělé vidět, že ani technická stránka věci nezůstala zapomenutá, ustrnutá a neustále se vyvíjí, stejně jako večery ve Fra.
Snad jedinou výtkou vůči audiovizuálnímu zpracování (problém přetrvává, ale zároveň se neobjevuje s velkou četností) jsou případy, kdy otázky nezní z úst moderátora, ale objevují se pouze jako nápis ve videu (např. u videa Bernard O’Donoghue, Deštivec). Divák tak musí být nejen připoután k obrazovce, ale navíc i bleskurychle číst, aby stihl otázku zachytit. Je to ale skutečně jen drobná připomínka k jinak neustále se zlepšujícímu technickému provedení.
Ačkoliv videa na YouTube kanále Éditions Fra (které mělo v době sepsání tohoto textu, k půlce dubna letošního roku, 278 odběratelů) nepatří k nejsledovanějším, když to vezmeme kolem a kolem, počet zhlédnutí, který se jim dostává (obvykle kolísá mezi 180 a 500 zhlédnutími, to nejsledovanější video zkouklo dosud k tisíci lidí), není nakonec zas tak špatný. Pokud se tedy na danou věc díváme optikou návštěvnosti kavárny, do které se obvykle na autorské čtení vejde kolem třiceti lidí. V kontextu jiných on-line autorských čtení Fra nijak nevyčnívá ani neupadá. Slibně konkuruje Městské knihovně v Praze, naopak obě tyto scény spolehlivě „válcuje“ Čítárna Unijazz, která své literární večery vysílá (byť ne tak často) na Facebooku a počet zhlédnutí se pohybuje od necelých dvou tisíc a výš.
Éditions Fra vzniklo v roce 2002, Café Fra funguje od roku 2005. Dnes už si jedno bez druhého nelze představit. Jak nedávno napsala na stránky Hostu, respektive H7O.cz, překladatelka Jitka Hanušová (která se mimochodem na kanále Fra také představila s překlady finské poezie a za běžného chodu kavárny je spolu s Ondřejem Lipárem „dvorní fotografkou“ Fra):
Když se řekne Fra, slyším slova a vidím přes sklo fotoaparátu brýle položené na papíře s Petrovým úvodem, rtěnku obtisknutou na sklence vína, rozjedené párky na talíři, rozmazané maskary, upocené výstřihy, ruce žmoulající letáky s programem nebo jiné ruce pod stolem, hlavy nahlížející zvenčí dovnitř, lidi sedět na schodech, opírat se o auta, stoupat na židle a lézt po sakurách… Vzduch v kavárně houstne, slova se transformují a v podobě, kterou už nelze zachytit, vnikají do myslí všech přítomných a v přímém přenosu utváří cosi, co by se dalo nazvat společným kulturním dědictvím.
Café Fra bude jako místo setkávání a líheň literárního života fungovat jistě i nadále. A je jedině dobře, že ono kulturní dědictví zde vzniká i v těchto podivných časech, bez svědků, bez rtěnky obtisknuté na sklence vína. Dotknout se tak může dokonce více lidí, než by se do Fra dokázalo vejít. Otázkou však zůstává, jak a jestli se doteky přes rozhraní obrazovky svých posluchačů skutečně dotýkají tak, jak by měly.
Foto Fra – Ondřej Lipár
Předně nutno podotknout, že Světu knihy patří ohromný dík, jmenovitě jeho dramaturgovi Guillaumu Bassetovi. Ten před rokem inicioval pozvání devadesátiletého kmeta Alejandra Jodorowského, který z Chile do Čech v rámci festivalu zavítal až letos – nejen díky tomu má program světový záběr i věhlas; ještě když přičteme peruánského romanopisce a nobelistu Maria Vargase Llosu nebo francouzského konzervativního myslitele Alaina Finkielkrauta.
Takto nazvané čtyřhodinové pásmo v režii Asociace spisovatelů a časopisu Tvar tvořilo doprovodný program letošního knižního jarmarku malých nakladatelů KNIHEX 06, který se konal v Praze na ostrově Štvanice 19. června. Součástí pásma byla přednáška o protektorátní poezii, moderovaná debata na téma „fašismus versus demokracie“, hudební vystoupení, autorská čtení a performance. Ke třem stěžejním bodům programu – přednášce, debatě a performanci – se vracíme v následující reportáži.
Takto nazvané čtyřhodinové pásmo v režii Asociace spisovatelů a časopisu Tvar tvořilo doprovodný program letošního knižního jarmarku malých nakladatelů KNIHEX 06, který se konal v Praze na ostrově Štvanice 19. června. Součástí pásma byla přednáška o protektorátní poezii, moderovaná debata na téma „fašismus versus demokracie“, hudební vystoupení, autorská čtení a performance. Ke třem stěžejním bodům programu – přednášce, debatě a performanci – se vracíme v následující reportáži.
