Živě ve Fra
Tři křty, tři autorská čtení.
Tři křty, tři autorská čtení.
Česko-rakouský básník a překladatel Ondřej Cikán (1985) představí svou první českou sbírku Nejsladší potrava – Pořádné básně, básník Ondřej Hložek (1986) sbírku Trautes Heim – Na vratkých nohou, která vychází rovnou dvojjazyčně s německým překladem Ondřeje Cikána, a básník Adam Borzič (1971) sbírku Dějiny nitě – Proti démonům, která vychází také dvojjazyčně s německým překladem Martiny Lisy.
Navíc se láska v japonském básnictví zrcadlí v koloběhu ročních dob, takže se přírodní a milostné motivy přirozeně proplétají jako těla na lůžku.
Eliotovo promýšlení tradice v literárním i společenském kontextu je impozantní, i když dílčí momenty nás mohou zarážet, včetně náznaku antisemitismu (ten se vyskytuje i v jeho poezii, Eliot ovšem nikdy nedospěl k fašismu jako jeho přítel Pound).
Po všetkých apokalyptických a pesimistických vyjadreniach v tomto rozhovore to bude znieť možno prekvapivo, ale: som optimista. O apokalypse píšem odjakživa: obe moje doteraz vydané knihy končia básnickým obrazom apokalypsy, tretia sa po apokalypse odohráva dokonca celá. Napriek tomu som skôr apokalyptický romantik.
Vše bylo dosažitelné v jakékoliv hodině, všechno šlapalo, frčelo, tryskalo. Obchody, práce, světla, podniky, zábava.
Je ticho, někde v rádiu ze záznamu mluvíš o poezii a mluvíš přesně.