No a co mi hodně chutná, ale je to moc drahý, tak si to dopřáváme jenom někdy, to jsou starý dobrý klasický džipsy. Těch se nikdy nepřejím. Znáte to, ne? To vám vkouzne do pussy, ani nevíte jak.

Ženám bylo všechno jedno. Posedávaly za svými stoly, případně na nich. V krátkých sukních, s dlouhými opečovanými vlasy a pěstěnýma nohama (ať již to znamená cokoliv), v nenuceně elegantním oblečení…

Ve dnech 28. – 31. října jsme absolvovali čtecí miniturné v rumunských městech Bukurešť, Brašov a Sibyň. Alice Prajzentová četla o „vrásčité“, „čiré“ a „žilnatých“, zatímco Tomáš Míka Rumunsku zvěstoval dobře míněné rady Hospodyně. Rumunské publikum k nám oběma bylo vstřícné, neb vše slyšelo ve skvělém překladu Mircey Dana Duty. Celá naše výprava překypovala roztodivnými situacemi a emoce občas (po vzoru tamních psů) stály na boudách.

Poezie, o které hodlám psát, je asi skromnější nežli Shelley či Eliot, ale na druhé straně je
často psaná v zoufalství pod sutí srdce.

Běh dějin je však neúprosný, takže bude nutné náležitě působivě zpřítomnit také okamžik, kdy Rádobyprezident na Letenské pláni poprvé promlouvá k milionovému davu, přičemž si naplno uvědomí svou schopnost nakrmit lidi pravě tím, co chtějí slyšet.