Juvenilie
Petr Borkovec

V rozviklaných rtech

Beletrie – Poezie
revue Ravt 4/2022

+ + +

Vím, odjakživa
padáš mnou, a tak býváš
na místě živá.

 

+ + +

Má stromy zmámená,
Bože, co jen znamená
tvůj denní úsměv?

 

+ + +

Nahá v bělobě
kráčelas černozemí
k mojí podobě?

 

+ + +
Nerozmotano
těl. Z modrých vlčích máků
stromy nám planou.

 

+ + +

Tiše do ticha
svléká se a dotýká
nahá batika.

(Básně z roku 1986, 16 let)

 

+ + +
Bylo nebylo?
Být láskou začnu bít na
zbylo nezbylo.

(1987, 17 let)

 

+ + +
Jak pero ptáka střeleného z rozmaru
bolestně noc se snesla na stavení.
Vzdálený zvon, blouznící v těžké agónii…
Jen vytí psů se ztrácí v mlžném oparu…

(1991?, 21 let)

 

+ + +

Vysoké stavení. Matnými okny potištěné.
Sešité na tkalouny dubnových paprsků.

Se slovem SPÁSNÝ v rozviklaných rtech
táhnu se podél zdí.

Poslední, co zbývá
z versálek minulé noci. Štíhlých.

I to
dnem zvolna zapomínám.

Chviličku.
Načítá se.
  • Petr Borkovec

    (1970), básník, překladatel, esejista. Působil jako redaktor Souvislostí, Nakladatelství Lidové noviny, Lidových novin a Literárních novin. Je redaktorem nakladatelství Fra a dramaturgem kavárny Fra. Vydal básnické sbírky Prostírání do tichého ...
    Profil

Souvisí