+ + +
Vím, odjakživa
padáš mnou, a tak býváš
na místě živá.
+ + +
Má stromy zmámená,
Bože, co jen znamená
tvůj denní úsměv?
+ + +
Nahá v bělobě
kráčelas černozemí
k mojí podobě?
+ + +
Nerozmotano
těl. Z modrých vlčích máků
stromy nám planou.
+ + +
Tiše do ticha
svléká se a dotýká
nahá batika.
(Básně z roku 1986, 16 let)
+ + +
Bylo nebylo?
Být láskou začnu bít na
zbylo nezbylo.
(1987, 17 let)
+ + +
Jak pero ptáka střeleného z rozmaru
bolestně noc se snesla na stavení.
Vzdálený zvon, blouznící v těžké agónii…
Jen vytí psů se ztrácí v mlžném oparu…
(1991?, 21 let)
+ + +
Vysoké stavení. Matnými okny potištěné.
Sešité na tkalouny dubnových paprsků.
Se slovem SPÁSNÝ v rozviklaných rtech
táhnu se podél zdí.
Poslední, co zbývá
z versálek minulé noci. Štíhlých.
I to
dnem zvolna zapomínám.
Chviličku.
Načítá se.
-
Petr Borkovec
(1970), básník, prozaik, překladatel. Mezi jeho poslední básnické knihy patří Milostné básně (Fra, 2012) a Herbář k čemusi horšímu (Fra, 2018). Je autorem povídek a kratších próz Lido di Dante (Fra, 2017), Petříček ...Profil
Souvisí
-
Touhle scénou začíná jedna Agatha Christie. Na stůl donesou ranní poštu, která sestává ze tří dopisů, a hrdina odhaduje, že první dopis je zřejmě účet, druhý psaní od protivného bratrance (což pozná podle písma na obálce). – Petr Borkovec
-
Časem jsem si udělal dva imaginární kamarády, s nimiž jsem probíral každý detail svého nerozsáhlého životního prostoru.
-
„To je ale taky krásná zpráva pro českou prózu. Nejlepší kniha roku je podle tebe sbírka novinových sloupků, které napsal básník.“