Sluneční čajovna
Některé básně mají formu haiku nebo „dvojité haiku“ (popsaná v povídce Seymour: Úvod J. D. Salingera).
Některé básně mají formu haiku nebo „dvojité haiku“ (popsaná v povídce Seymour: Úvod J. D. Salingera).
Zimní haiku
Dva dny před svatým
Martinem už na pole
napad’ první sníh.
9. 11. 2001
Podzimní haiku
Podzimní večer,
padá noc. Já bych brečel
snad až do Vánoc.
Haiku o cestě do Českého Krumlova
Vidím Tě slunce
nad věží kostelíka
skulinou v mracích.
8. 12. 2001
Hojicha
Já zlato ryzí
z oblohy mezi stíny
padat jsem viděl.
Než slunce zmizí
nad hlavou proletí mi
šumění křídel.
2. 2. 2002
Mlčení mistra Su
Mistr Bing měl mnoho žáků, vždy po večeři se kolem něho sesedli a
hovořili s ním. Kladli mu otázky a on odpovídal, ale občas se odmlčel
a zanechal některou otázku bez odpovědi. Žáky trápilo, že bez odpovědí
zůstávají hlavně ty otázky, které jim připadají
nejdůležitější. Domluvili se, že otázky sepíší a budou na ně hledat
odpovědi sami. Po několika měsících shromáždili desítky otázek a
odpovědí a jeden z nich dostal nápad – sepsali příběhy o smyšleném
mistrovi Su, který v nich na všechny otázky odpovídal. Sepsané příběhy
dali přečíst mistru Bingovi a ptali se ho, co si o mistrovi Su
myslí. Když mistr Bing dočetl, řekl: „Mistr Su je moudrý člověk. Jen
by mne zajímalo, na které otázky odpovídá mlčením?“
duben 2002
Honeybush
Noční obloha
rodí se na východě
jak temná vlna.
Duše ubohá
lže touze po svobodě
prázdnoty plná.
léto 2002
Arya
Vstane zas oheň,
který ve mně zhasíná,
jemuž zvlhl troud?
Kde je pochodeň,
která ho snad jediná
může rozžehnout?
březen 2003
Tra Sen Thai Nguyen
Ač je jen jedna,
před pravdou utíkáme
hned každý jinam.
duben 2003
Záhady
Pagoda za oknem má pět pater,
a přestože prší,
její střechy zůstávají suché.
Muž u vedlejšího stolu mluví japonsky,
a přestože já japonsky neumím,
rozumím mu každé slovo.
Čekám na Tebe celý večer,
a přestožes měla přijít,
sedím stále sám.
duben 2003
Genmaicha
Vždy znovu vcházím,
ne že bych měl rád město –
miluji bránu.
duben 2003
Ji Hua Mao Feng
Do rudých mraků
letadlo … prchlo zraku.
Slunce zapadlo.
duben 2003
Nejjednodušší haiku
Pět, sedm a pět,
do sedmnácti umí
počítat každý.
duben 2003
jsi tak nevinný
až je mi líto se tě dotknout
mýma špinavýma rukama
krajina voní hořícím listím
a blahodárným tlením
a noc ji víská ve vlasech
a laská na ztvrdlých prsou
a líbá údolí zatuchlá pradávnými sny
vybrat si ze tří očních jam
která je ta pravá?
a vystlat jí měkce
pro nejmladšího
ze všech ptáků ohniváků
Pokud se přijela uzavřít v tomhle zavěšeném prostoru, nedaleko moře, mezi zónou oranžových hald a horským pásem na východě, pak jen proto, že ráda psala na úpatí hory, kde se točí bouře.