Leden
Měsíc
kdy odcházejí maminky

Bez varování
se rozplývají
kdesi v mlze

Zaplouvají
prosekanými dírami
pod led
A už se nám je nikdy
nepodaří zachytit

A my máme vztek
že už tu pro nás nejsou
Že poslední lanko
které nás ještě drželo
se pomalu trhá

Únor
Poprvé jsme se střetli
v 5.15 na sněhu u Pidlejta
Stála jsem zaražená
tvojí mrazivou nehybností

Pak znovu
na hřbitově v Urbanově

Obě jsme to s Markétou cítily
to Hynek byl tvým nástrojem

Trumpeta se rozlila do tvého ticha
a proměnila ho v mystickou chvíli

Okamžik, který mě stáhl z kůže

Co je důležité?
Jsou to řádky?
Nebo to, co je mezi nimi?

Duben
Dneska na schodech
mě zaplavilo štěstí
Přišlo znenadání
ve hřejivé vlně
tak, jak to má být

A potom v síti znovu
Ty a já a koruny modřínů
ze kterých se roztáčela hlava

Červen
Ráno jsem byla
ve vilové čtvrti
trhat pryskyřníky

Tos mě naučila ty
pamatuješ?
Jednou jsi přišla
ověšená taškami
s obrovskou náručí pryskyřníků
a vítězoslavně
jsi ji vrazila do vázy

Já se dnes kradla jako zloděj
jako by tu krásu
kromě nás dvou
někdo jiný viděl

Byla tam jen Mařka
se svým kýblem
Opuštěná Mackova zahrádka
a bílé orlíčky paní Novákové

A stará Vobůrkovic stodola
mě tiše zdravila
povívala jasánky
a přátelsky se nakláněla

I na tebe dojde, drahá
už jsem slyšela babky
říkaly, že je strach
kolem tebe chodit

Červenec
Zas je tu šance nového dne
lechtá mě vzadu za krkem
prosvětluje listy ořešáku
a zahřívá mi tvář

Špačci se dohadují
na třešňovém lupu
a Anička trpělivě maluje
své retro hippie feministické kolo

Šance letního rána
Očekávání se tetelí ve vzduchu
Ber nebo nech ležet

Kroky
Naslouchala jsem ozvěně
svých kroků

Slyšela jsem sebe jako čtyřletou
jak ťapám po plácku
ve vilové čtvrti

Pak jsem sledovala
své štíhlé kotníky
jak se ženou ze zkoušky
čtyřicítku na krku

Když ti večer převazuju bércák
taky vidím sebe
Na hubených nohou
vypálené těžkosti života

A slyším ozvěnu šouravých kroků
tolik už se blížících
k našemu Pánu

***
Na Velký pátek
jsi mi ukázal jasně
jaké by to bylo

Přímo před mýma očima
přišla Zubatá

Máma se složila k zemi
a její obličej se proměnil
v prázdný škleb

Naše těla jsou hnusná, Pane
když nejsme uvnitř

Ne, ještě ne!
Myslím, že nejsem připravená!

Máma se znovu nadechla
a její tvář pomalu zrůžověla

Zubatá ale obchází kolem
brousí si kosu
Slyším ten zvuk
až uvnitř kostí

***
Kdyby byl tohle poslední den
tak byl krásný
pohladila jsem tě po bílých vlasech
a řekla „Promiň.
Promiň že jsem na tebe někdy protivná
je toho na mě jen moc“
Slzy mi padaly na tvůj polštář
a nedaly se zastavit
„Ničeho jsem si nevšimla“
řeklas
A usmála ses jako anděl

Možná opravdu jsi
anděl

Maminky jako křehké zboží
Květě

Moje maminka Juliana
a tvoje maminka Bohumil
s jménem tak nezvyklým
Poslední z devíti dětí
otce, který si přeje syna
a Bohumil je na světě

A teď ty
s kyticí bílých astřiček na hřbitově
„Dnes má přece svátek Bohumil
moje maminka“

Všechno nejlepší Bohumil
všechno nejlepší maminky
živé i mrtvé