První listopad je Dnem vězněných spisovatelů. Po celém světě je v současné době z politických důvodů vězněno nejméně 800 spisovatelů a spisovatelek či novinářů a novinářek. Pojďme se projít prstem po mapě a podívat se, jak se případy některých vězněných spisovatelů a novinářů vyvíjí. Či nevyvíjí.

Turecko. Zajímavého zvratu se dočkal případ tureckého spisovatele Ahmeta Altana. Ahmet Altan byl spolu s novinářkou Nazli Ilicak v září roku 2016 odsouzen za komentář, který pronesl v televizi několik dní před pokusem o puč. Jeho kniha s názvem Už nikdy neuvidím svět, kterou napsal ve vězení a jeho právník ji po kouscích vynášel z vězení, letos v listopadu dostala francouzskou Cenu Andrého Malrauxe. Letos v listopadu byl po 3 letech ve vězení propuštěn. V mezičase sepsal text Jsem na svobodě, ale mí přátelé nadále zmírají v tureckém vězení, ten byl přeložen mimo jiné do angličtiny a publikován v novinách Guardian.

Altan se v něm zmiňuje o tom, že ve vězení často celé hodiny poslouchal jednoho spoluvězně, Selmana, jak se zavřenýma očima hraje na flétnu. Tu si prý vyrobil z kusu lepenky, která byla původně kalendář, a hrdla plastové lahve. Zvuk, který flétna vyluzovala, byl tedy skutečně zvláštní. Ale Selman hrál báječně, nejenom balady, ale i veselé písničky. „Jednoho dne o půlnoci jsem byl z vězení propuštěn a dotázán, jak se mám. Lidi chtěli slyšet radost člověka v prvních okamžicích pobytu na svobodě po letech ve vězení, ale já jsem řekl, že jsem trochu smutný. Nechal jsem za sebou tisíce nevinných lidí, včetně Selmana. Chyběla mi energie na to, abych je zachránil a nikdo neposlouchá, co říkají. Nejen soudci, ale i velká část společnosti se proměnila v ty muže v jeskyni, jako z Hemingwayova románu Sbohem, armádo, kteří náhodně odsuzují jiné k smrti. Nasazují si čepice, zasalutují, pošlou lidi na popravu a zavolají dalšího. Pokud člověk jednou viděl takovou jeskyni, byl svědkem utrpení nevinných lidí a slyšel hru na flétnu z lepenky, těžko může být v extázi z toho, že vězení opouští. Cítíte se jako spolupachatel děsivého činu. Jako takový vězeň jste obětí nespravedlnosti; jakmile vězení opustíte, stáváte se komplicem.

Vím, že tou nejděsivější věcí na Zemi je setkání s někým, kdo má moc určovat váš osud. Vím, jaká muka a ponížení to jsou, když osobu s takovou autoritou nezajímá, co říkáte. Vím, že hra na flétnu dovede vyjádřit nekonečnou touhu. Také vím, že je možné, že mě opět uvězní. Ale Selman už ve ěvzení je. Je ve věku mého syna, posiluje s pytli se solí. Nikdo ho nenavštěvuje. Nikdy si nestěžuje. Prostě jen stojí opřený o zeď a hraje na flétnu.“ Konec citace. Je šokující, že po týdnu na svobodě byl Ahmet Altan opět zatčen, údajně proto, že se rozhodl nemlčet.

Ukrajina. Příběhem radostným je pak příběh ukrajinského filmaře sympatizujícího s Majdanem Olega Sencova, který byl po čtyřech letech demonstrací po celém světě konaných na jeho podporu a vyjednávání mezi ukrajinskou a ruskou stranu spolu s třicítkou dalších vězňů konečně propuštěn. Nejméně třicet dalších politických ukrajinských vězňů ale nadále zůstává ve vězení a na ty by se nemělo zapomenout. I o tom promluvil Sencov nedávno v Evropském parlamentu, kde převzal Sacharovovu cenu, jedno z nejprestižnějších ocenění za obranu lidských práv. Ta mu v jeho nepřítomnosti byla udělena loni.

Mexiko. Mexiko je zemí, kde novináři a spisovatelé čelí neobyčejnému tlaku a ohrožení života. Jednou z nich je Lydia Cacho. V červenci tohoto roku byl vykraden její byt, lupiči ukořistili její počítač a data, s nimiž pracovala na různých kauzách, kromě toho byli zabiti její psi. Cacho musela odejít do exilu, protože se bála o svůj život. Loupež dodnes nebyla vyšetřena. V projektu mezinárodního PEN klubu, v rámci jehož mezinárodní spisovatelé při příležitosti Dne vězněných spisovatelů psali dopisy vězněným spisovatelům, Světlana Alexijevič Lydii napsala: „Když člověk bojuje s těmi, kteří jsou zdánlivě všemocní, je lehké uvěřit tomu, že tuto bitvu nelze nikdy vyhrát. Znám ten pocit, moje milá Lydio, protože jsem se tak taky cítila. Pokud se tvoje kultura utvářela ve válkách a na barikádách jako ta moje, potom slova jako svoboda a láska mohou působit tak, že patří jenom do pohádek. Myslím, že víš, co mám na mysli. Více než čtyřicet let jsem cestovala a sbírala příběhy jiných – někdy jsem byla v šoku nebo zděšená, přála si zapomenout to, co jsem vyslechla. Já a mí přátelé se snažíme odolávat všestravující temnotě, která nás obklopuje, a ty taky. I ty jsi sběratelkou příběhů lidí: nejen že jsi odhalila to nejhorší na lidství, ale také jsi nám ukázala cestu vpřed. Nejen že zveřejňuješ příběhy lidí, ale také nám říkáš, co musíme dělat, aby došlo k reálné změně.“ Na konci dopisu svitne trochu naděje: „Je pro mě velmi úlevné vědět, že v této bezcitné době, kdy jsou spisovatelé a novináři neprávem vězněni a vražděni, když vidíš temnotu, místo aby ses odvrátila, zaléváš ji světlem.“

Uganda. Ugandská vysokoškolská pedagožka, spisovatelka a aktivistka Stella Nyanzi si v současné době odpykává osmnáctiměsíční trest za „internetové obtěžování“. V září 2018 totiž na Facebooku zveřejnila báseň, v níž kritizovala ugandského prezidenta Yoweriho Museveni a jeho matku. Ve vězení není poprvé, dříve veřejně promluvila o tom, že mnoho dívek nechodí do školy kvůli nedostupnosti menstruačních vložek. Založila projekt, který tento projekt řeší, což bylo považováno za skandální.

Srí lanka. Srílanský spisovatel Shakthika Sathkumara na Facebooku zveřejnil povídku, v níž se nepřímo píše o zneužívání dětí v buddhistické svatyni. Za to nyní bude souzen a hrozí mu až desetiletý trest vězení.

Turecko. Nedim Türfent je básník a reportér, byl zatčen v květnu 2016 v kurdské části Turecka a odsouzen za terorismus k 9 letům vězení, dva roky z tohoto trestu strávil na samotce. Vězněn je neprávem a 19 svědků později bylo mučeno a nuceno vypovídat proti němu.

Egypt. Měsíc před prezidentskými volbami v Egyptě se stala hitem písnička, jejíž text napsal Galal El-Behairy. To rozčílilo egyptského ministra kultury, básník byl zatčen a mučen. Nyní si odpykává tříletý trest ve vězení.

Čína. K zásadním posunům zatím nedochází ani v případu hongkongského nakladatele a spisovatele Kuej Min-chaje, zadržovaného čínskými úřady. Kuej Min-chaj má švédské občanství a je jedním z pěti hongkongských nakladatelů a knihkupců, kteří zmizeli na přelomu let 2015 a 2016 a později se objevili ve vazbě v pevninské Číně. Kuej před svým zadržením pracoval na knize o milostném životě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Kuejova sbírka básní, které se podařilo propašovat z vězení, nazvaná Prstem kreslím na zeď dveře by ve Švédsku měla vyjít v květnu 2020 u příležitosti autorových 56. narozenin.

Malta. Leccos se děje také v případech zavražděných novinářů. Na konci listopadu maltský premiér Joseph Muscat řekl, že hodlá rezignovat v souvislosti s vyšetřováním vraždy novinářky Daphne Caruany Galizia. Už odstoupili dva ministři vlády a šéf jeho kabinetu. Demonstrující v ulicích žádají jeho demonstraci. Podezřelý z vraždy Daphne měl za její zabití zaplatit 450 000 eur, což je v přepočtu více než 11 milionů korun. Přestože se na jachtě pokusil Maltu opustit, byli on i nájemný vrah zatčeni.

Slovensko. I v případu zavražděného slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové došlo k jistému pokroku: Mezinárodní síť investigativních novinářů Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP) v listopadu informovala, že získala obsah policejního spisu k vraždě slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. Jedná se o celkem 70 terabajtů dat, v historii mezinárodních žurnalistických kauz tedy bezprecedentní objem. Doufejme, že vyšetřování obou případů bude brzy dokončeno a pachatelé odsouzeni.

Investigativní novinářka Pavla Holcová svoji TEDx přednášku v Bratislavě minulý rok uzavřela slovy: „My novináři se staráme o tom, aby nám stát neunesli. Ale vy se musíte starat o nás novináře.“ Přemýšlejte tedy o tom, jaká média čtete a jaká finančně podporujete. A když procházíte knihkupectvím a vidíte hory vydaných knih, je dobré si uvědomit, že ne každý na světě má možnost své názory a tvorbu publikovat beztrestně.

Psáno pro Český rozhlas Vltava.