Jaké bylo tvoje letošní léto, dařilo se ti změnit obvyklou perspektivu, třeba i díky cestování? Je pro tebe léto jako roční období významné nebo tvoje práce nesouvisí s tím, co se děje „za oknem“?
Pro mě léto vždycky představuje přesun „za okno“, ven. Snažím se trávit co nejvíc času na vzduchu a co nejméně uvězněná mezi zdmi nějaké budovy. Takže pracuju, čtu i píšu hlavně venku.

Léto 2022 nás nezbavilo těžkých témat jara, naopak přibyla další. Ruská agrese na Ukrajině, obří požáry v Českém Švýcarsku a další projevy klimatické změny, prohlubující se energetická krize a tíživá ekonomická situace pro stále větší počet lidí… Dalo by se pokračovat. Jak se ti píše a překládá v tomto, případně o tomto současném světě? Co tě nyní autorsky pohání kupředu?
Vím o sobě, že řeším víc spíš své vnitřní otázky a vnitřní svět než ty venkovní, tj. jaký má naše konání smysl, ale ve stínu války se ještě zintenzivňuje napětí mezi tím, že to, co děláme, tvoříme, produkujeme a čím se zabýváme, má mizivý význam, a tím, že to naopak nese význam ohromný – protože činy jsou jen jeden z prostředků, jakými se lidé mohou vyjadřovat, a proto je třeba využívat i prostředků jazyka, které tyto činy mohou doplňovat, posouvat, zdůrazňovat, změnit. To je motor, který mě pohání, byť občas vynechává nebo se zakucká.

Kterou spisovatelku či spisovatele či knihu bys doporučila jako podstatnou reflexi přítomnosti?
Nejde o žádnou velikou a světoznámou knihu, která by hrála v literární (či jiné) historii zásadní roli, ale v souladu s tím, jak chápu propojování mikro- a makrosvěta, můžu doporučit sbírku poezie chorvatské básnířky Tatjany Gromači. Tuhle útlou knížečku jsem objevila náhodou při vyklízení jedné knihovny, vydalo ji v roce 2008 již zaniklé olomoucké nakladatelství Periplum. Název zní: Něco není v pořádku? Od té doby, co se mi dostala do rukou, se mnou procestovala řadu míst a stále se k ní vracím. Po rozpadu Jugoslávie vzbudil tento debut senzaci, protože se Gromačina poetika zcela vymykala dosavadní tradici. Její básně jsou drobné příběhy nebo jen střípky světa, v němž se tehdy nacházela, ale mají i dnes (nebo právě obzvlášť dnes ve stínu událostí na Ukrajině) neuvěřitelnou sílu promlouvat.

Co ti z „letního stolu“ přepadává do babího léto a podzimu, co chystáš, na co bys pozvala svoje čtenáře?
Na podzim vyjde v nakladatelství Host můj nejnovější prozaický překlad románu finského prozaika Miiky Nousiainena s názvem Fazóna. Je to humorná reflexe současné společnosti, ale protože jde o finského autora, tak je to humor místy docela černý a ironický. Doporučuju na dlouhé podzimní večery, pokud na vás poleze chandra – tohle vám zvedne náladu.
Celoročně zvu k četbě básní finské modernistické básnířky Mirkky Rekoly, s jejíž poezií „trávím“ letošní rok denně. Překlady jsou dostupné na webu www.runoo1.com.
A v neposlední řadě zvu na živou akci, a to besedu nad románem Odcizení sámské autorky Ann-Helén Laestadius. Spolu s překladatelkou a redaktorkou si budeme ve středu 12. října 2022 v Kampusu Hybernská povídat o sámské literatuře, kultuře a životě na této severní výspě Evropy.

Výborně, moc rádi zveme na online i živou kulturu. Děkuji za odpovědi a inspirace!