V magii existuje jeden užitečný pojem – égregor, zvěděl jsem onehdy. Ve svém slovutném lexikonu, ozdobeném hrůzu nahánějící hlavou Mendézského kozla, jej profesor Nakonečný definuje takto: „Pojem vyjadřuje existenci astrálních útvarů, které jsou vytvářeny skupinovými představami, idejemi a pocity.“ Existuje tedy égregor fotbalového klubu, tak jako égregor politické strany nebo třeba církve. Tento útvar či spíše shluk útvarů se sytí vírou, představivostí i činy těch, kdož do jeho astrální náruče náleží.

Nuže, zajisté musí existovat i égregor Magnesie Litery – našich výročních literárních cen, jejichž třpyt tak jistě koexistuje s perlivostí slavné kyselky; řekl jsem si nahlas a po tomto zjištění jsem se napil bublinkové vody s úlevou. Konečně vysvětlení, proč tak často z nominací vypadávají zásadní tituly. Zdejší égrogor některé výjimečné zásadní knihy nemá rád, a tak se zmocní porotců, zamlží jejich vnitřní zrak a tyto knihy skryje či zpola zahalí mlhovinou. A podivný zvyk neoceňovat a někdy ani nenominovat tyto knihy se může předávat z poroty do poroty takřka bez povšimnutí. Někdy si ovšem náš Égregórek trochu zdřímne, a tento div nenastane.

Jak jinak si totiž vysvětlit třeba to, že letos nebyl nominován Martin Stöhr? Vždyť jeho Užitá lyrika je možná vrcholem jeho dosavadní tvorby. A je to kniha čistá jako hvězda nad hlavou dítěte a řeč svoji ovládá přímo bravurně. Sbírka tak čirá a citlivá a lyrická, že se mi při ní chtělo brečet i smát se.

A také teorie égregoru vysvětluje, proč například nedostal nikdy Literu Petr Borkovec. A že si ji už tolikrát zasloužil. Ve skutečnosti náš égregor umožnil Borkovce nominovat poprvé za poezii až v roce 2019 za Herbář k čemusi horšímu. A ani tehdy ji Borkovec nedostal, neb ji obdržel za nikterak výraznou knihu jiný – do té doby ignorovaný – velikán české poezie.

Letos náš égregor blahosklonně umožnil, aby byl Borkovec nominován v kategorii prózy za knihu Sebrat klacek, což je jistě knížka kouzelná, leč jen rozvíjí předchozí mistrnou sbírku sloupků a kratších próz Petříček Sellier & Petříček Bellot. Ta ovšem nominována nebyla, protože byla chybně zařazena do žánru publicistického, kam se věru moc nehodila. A tak mě v této souvislosti égregor uvedl do ryzího zmatku, neboť si nejsem jistý, zda mám Borkovcovi držet palce, když vím, že napsal a dozajista ještě napíše lepší knihy.

A konečně mi tato stará magická pravda vyjevila, proč nikdy Literu nedostal třeba takový Petr Král, což se s odstupem od jeho smrti jeví jako poněkud tristní. Ještěže v případě jeho přítele a básnického bratra Dvorského náš égregor zrovna dřímal.

Neříkám, že náš astrální kolos nemá nikdy vkus, ale povážlivě často mine díla velká a výrazná. Taková se mi jeví jeho magická povaha.