Malé brněnské nakladatelství Větrné mlýny opravdu nedotáhlo do konce ošetření autorských práv u všech autorek nacházejících se v povedené (bez ironie) antologii ženské poezie Milá Mácho. Jak mi řekli zástupci nakladatelství v době vrcholícího skandálu, z osmi básnířek, které prohlášení kritizující chování nakladatele podepsaly, od čtyř opravdu pánové svolení neměli. Další autorky se prý připojily ze solidarity. Číslo čtyři vypadá o trochu jinak než osm, ale chápu, jde o princip. Ale hlavně si nedělám iluze, že bychom v knize nevystopovali další žijící autorky, které by se podivily, že v ní jsou.

Větrné mlýny mají pověst pankáčů literatury, někdy i megalomanů překračující ve svých ambicích hodně své vlastní stíny, ale i možnosti. Přípravy na antologii se jim prolnuly se začátkem Měsíce autorského čtení, největšího festivalu literatury ve střední Evropě, který Větrné mlýny pořádají. Kdyby nebyli nakladatelé takoví, jaké jsem je výše popsal, nikdy by tento festival nevznikl a neexistoval by ve své současné mezinárodní podobě. Na dotažení všech náležitostí kolem antologie už jim nezbyl čas a kapacity. To není omluva, to jsou souvislosti.

Autorky, které se podepsaly pod kritiku nakladatelství, nalezly velké a radikální zastání u mnoha mužů, co nešetřili tvrdými odsuzujícími výrazy. Přiznám se, to mě jemně radikalizovalo v nahlížení na tento spor. Je dobře, že máme na sociálních sítích v literárních bublinách tolik gentlemanů, ale k přednostem gentlemana patří i chladná hlava a nadhled. Snad tito muži budou stejně odvážní i v případech, kdy jejich gentlemanství bude vyžadovat více odvahy, než je potřeba ke statusu na Facebooku. To není kritika opačného názoru (já vlastně ani nemám opačný názor), to je jen snaha upozornit na někdy neadekvátní reakci lidí, kteří si ani nedali tu námahu se zeptat na názor (a příčiny) druhé strany.

Ke kritice Větrných mlýnů se přidala i Asociace spisovatelů, jejímž jsem hrdým členem. Bohužel to vypadá, jako kdyby její představitelé byli vděčni za vůbec nějakou agendu. Doufám, že stejně tvrdá a radikální bude Asociace spisovatelů i ve sporech s velkými knižními domy, obřími distributory či velkými agenturami “chránícími práva autorů”. Ti zcela jistě obírají současné literáty o více práv i hmotných statků, než dva nadšenci, co se rozhodli vydat něco básní, tentokrát zrovna napsaných ženami.

Obrana lajdáctví je nabíháním si na vidle oponentů. Organizátorka protestu v rozhlasovém rozhovoru říká, že nikdy nedá souhlas s publikací své básně. Tím posílá antologii na smetiště poezie. Výsledkem bude, že příště se na podobné aktivity každý vydavatel raději dopředu vykašle.