Musíme hodně číst

Karlu Mayovi
Za celou dobu
co jsem chodil do školy
neslyšel jsem tam ani jednou
slova jako láska, přátelství,
pravda, čest.
A tak jsem se ptal lidí
ale hlavně jsem hodně čet
zvláště Karla Maye
abych o tom něco věděl.

Bílá košile
V koutku oka se míhaly
rozličné stíny
zhluboka jsem dýchal
krajina zesvětlala
vzhlédl jsem
k okraji mraku
se blížil obrys měsíce
vyplul ven v plné síle
vstaly mi vlasy
v hlavě se mi usadila
diskotéková melodie
blížilo se ráno
stavil jsem se u rodičů
udělali mi snídani

To bylo tenkrát
To bylo tehdy
v tom běsnym roce
kdy jsem k narozeninám
dostal futrál na příbory
do žrádelny ve fabrice

Asi nemám duši
Všichni ti, kteří
mě měli rádi
chtěli zase na oplátku
abych je měl rád
copak s tebou opravdu, ty prase
nic nepohne!

Ano, hodně jsem plakal
hlavně v kině a při četbě
tzv. brakové literatury

Večer na Hradě
Když jsem šel
přes Karlův most
troubili jeleni
od Královského letohrádku

se štěkotem psí smečky
se vzduchem nesl
břeskný hlahol
loveckých trub
a do toho se mísily
vyděšené hlasy
z Vltavy vzlétnuvších
divokých kachen

Uch, uch, uch
Ve stojaté vodě
našich dnů
probíráš se tím
hloupým neřádem
a snažíš se něco
vykřesat
oživit…

Marně se probíráš
tím mazlavým neřádem
tužka jezdí po papíře
uch, uch, uch

Roztrhaný čas
Ve větru praská dřevěný les
brodíš se nažloutlým sněhem
mrtví ptáci zpívají
ve zvláštní, podivuhodné krajině
začínáš mít radost

Ve větru praská dřevěný les
nažloutlým sněhem se brodíš
zpívají mrtví ptáci
v podivuhodné krajině
radost mít začínáš

(básně z let 1979–1982, 15 až 18 let)