10. 9. 1968

na rohu Opletalky
stojí kluk proti tanku
a klidným hlasem říká
ty nepojedeš nikam

voják ho pozoruje
slyšel už spoustu keců
je zvyklej na popravy
ten mladej zmrd ho baví

o kus dál hrozí kopím
jeden z těch bájnejch králů
ožralej voják Rudněv
chopí se samopalu

a kluk ho přesvědčuje
na rohu Opletalky
budoucí tajná oběť
poslední pražský války

BĚŽEL JSEM ZA OBZOR

běžel jsem za obzor
stráň plná světel
pomalej volnej pád
zavátým světem
volal jsem o pomoc
zima se leskla
lavina myšlenek
ozvěna ze skal

lyžaři u cíle
znaveným zrakem
objali horizont
s letícím ptákem
pusto až na pár děr
po těžkých botách
někdo tu ztratil směr
napsal to v notách

kouří se z chalupy
a v bílém tichu
samota rozkvetla
má divnou příchuť
uctivý k temnu hor
a jejich délce
běžel jsem za obzor
k souhvězdí Střelce

CO SI MYSLÍŠ, ŽE DĚLÁŠ?

co si myslíš, že děláš?
kam si myslíš, že jdeš?
o čem myslíš, že mluvím
když ti říkám, co jseš?

po kom myslíš, že šlapeš
ty a celej tvůj klan?
fakt si myslíš, že nevím
že máš náhradní plán?

kde si myslíš, že žiješ?
s kým si myslíš, že spíš?
komu myslíš, že chutná
ta tvá ledová tříšť?

kdy si myslíš, že skončí
tenhle kyselej déšť?
proč si myslíš, že musím
dělat všechno, co chceš?

kdo si myslíš, že čeká
na tvý zážitky z cest?
jak si myslíš, že poznáš
co je zločin, co trest?

jak moc myslíš, že toužím
po tom, co mi chceš dát?
koho myslíš, že baví
ten tvůj růžovej sad?

kolik myslíš, že zbejvá
dnů a tejdnů a let?
za co myslíš, že stojí
ten tvůj růžovej svět?

odkud myslíš, že berou
se ty špinavý lži?
proč si myslíš, že žerou
tě ty špinavý vši?

co si myslíš, že děláš
kam si myslíš, že jdeš?
kdy si myslíš, že přijdeš
kdo si myslíš, že jseš?

FILM NOIR

na kopcích vsi jak zhoubné bulky
ústa všech domů mlčenlivá
na vlnách loďka hlavou kývá
nasedáš, pluješ přes titulky

tvá láska trvá, ale přesto
krajina jinak nalíčená
neznámé tváře, cizí jména
poznáváš hned své rodné město

s Einsteinem v šeru vprostřed mostu
studuješ řeky líný let
a voláš s Faustem: chvíle, postůj!
polibek na krvavý ret

v baru Jim Beam a osm Jacků
schováš si oheň pod kabát
a vyjdeš do tmy – plamen vzteku
hodí se, když se nedá spát

se starou známou v nové roli
je to i není deja vù
hlava se motá, srdce bolí
mladá noc padá do trávy

mokrými prsty zhášíš svíce
a k ránu platíš za hloupost
tvůj love song zní jak popelnice
když do ní vhodíš lidskou kost

HANA A ANTONIE

vypadám starší – je mi dvacet pět
nechci jít spát, mám strach, že je to naposled
najednou stačí, že se usmíváš
když zavřu oči, vidím úplně jinou tvář

bojím se, že svoboda je jenom sen
bojím se, že svoboda je jenom sen
z kterýho nikdy živý nevyjdem
bojím se, že svoboda je jenom sen

nikdy dřív na mě nemířila zbraň
Pákistán – Balúčistán – provincie Van
šofér s tím druhým mluví na půl úst
v zrcátku vidím odjíždět náš autobus

a vím, že svoboda je jenom sen
vím jistě: svoboda je jenom sen
z kterýho nikdy živý nevyjdem
vidím, že svoboda je jenom sen

dva roky v jedný díře hnít
s lidma, co zapomněli se nám představit
všechno ti vezmou, i tvůj stín
dál se mě neptej, stejně ti nic nepovím

bojím se, že svoboda je jenom sen
bojím se, že svoboda je jenom sen
z kterýho nikdy živý nevyjdem
bojím se, že svoboda je jenom sen

dneska na letišti, to byl shon!
jak puška AK na mě mířil mikrofon
měl milej hlas, ten pan novinář
když zavřu oči, vidím úplně jinou tvář

bojím se, že svoboda je jenom sen
bojím se, že svoboda je jenom sen
z kterýho nikdy živý nevyjdem
bojím se, že svoboda je jenom sen

NOČNÍ BLUES

po ostří se procházím
do snů ti sázím frázi za frází
a ty jen spíš a neslyšíš
řetěz mejch úvah: smrt je, když…
nemůžu nemít pravdu celej čas
slyšelas, co jsem říkal? kterou část?

noční blues, noční vzduch
k spícímu tělu mluvím nazdařbůh
a jsem sám a nejsem sám
přes mokrý střechy hledím ke hvězdám
před světem schovanej
jsem na dně? nevím – jo a ne

noční blues, noční host
měsíc jak vybělená lidská kost
neříkáš tak ani tak
prosím tě, co je tohle za chyták?
neříkáš, že odcházíš
neříkáš ani, že mi chceš bejt blíž

jak žít dál? jak žít dál
tenhleten děsně temnej seriál
karty jsou rozdaný
v světlíku rozladěný varhany
za dveřma kroky: pes a jeho pán
ví někdo, že tu tiše umírám?

noční blues
noční blues
noční blues
noční blues

PALACKÉHO NÁM., 2.30 RÁNO

vidím tvůj puklej odraz ve skle
slyším tvůj popraskanej hlas
za tebe mluví sklenka vína
a za mě kecá tvrdej chlast

havran si v rohu leští prýmky
chlap s mečem srká čistej líh
a volá: nejsi ty můj brácha?
máš na to postavu i ksicht

řekla, že ukradne mi duši
přestal jsem kvůli ní i spát
jednou jsem do ní hodil bůra
spolkla ho jako automat

měsíc se přikrejvá lví kůží
v zahradě plný tygřích tlam
celej můj život je jen útěk
a za všechno si můžu sám

www.michalbystrov.cz