Medúzy
při pohledu z dostatečné dáli vše ustrne / klesá do ticha lomození nepřátel mlčení přátel
při pohledu z dostatečné dáli vše ustrne / klesá do ticha lomození nepřátel mlčení přátel
prolog medúz
zatímco voda stoupá a ti co zůstali ležet
nacházejí cestu k bývalé hloubi hnáni v zašlé podobě
k začátkům stejně krásní jako průhlední srovnaní v bezhlesé kadence
noty k hudbě dokonalé lhostejnosti
jejich spásný způsob jak protáhnout tělo
nedotčené prosakujícím světlem v rytmu vln
zajedno s proudem s pohlcováním cizotou s unášením částí
jednotlivců do jejich nepohnuté množiny
při pohledu z dostatečné dáli vše ustrne
klesá do ticha lomození nepřátel mlčení přátel
druhý život se jen tak zapěnil – nestalo se nic
změnu směru jsme opět propásli
mlčení přátel
omyl by mohl spočívat i ve víře
že božsky zamžený mozek je obranyschopnější než
osamělá medúza v proudu živin rojové
inteligence v dmoucím se souzvuku sítí
v šumu monitorů v tichém lesku čidel
moře jinou hvězdou vrhané sem a tam
jako písek pod vlnami rozdělovaný a shromažďovaný
odrostlý všem formám a opět soustřeďovaný
rozum se jasní a mění v krásu
rád bych ho uložil do víru těch co zanikají
do vzedmutých posledních úderů ploutví
návnad stažených z háčku –
Překlad Věra Koubová
Vyplavilo tě to odněkud z hloubky, / kde se páří úroky a nebankovní půjčky. / Stočená připomínáš ulitu
Přestala si dělat iluze / a je s tím srozuměná. / Ona ale krásná je.
takže kvetení usíná jen občas a nikdy nestárne, / já však už počítám, / jak často se mi to ještě namane.
snad je / pravda, co stojí v novinách / dnes svítí slunce / trhliny na stropě – / proti tomu se nedá nic namítnout.
rozesíláme zprávy jiný svět je možný / místo podpisu vždycky náš / tajný kód slyšel jsem že naděje / je nebezpečná