KE

Lidé

Karla Erbová

Medailon

Narodila se v roce 1933. Básnířka a spisovatelka. Po absolvování Střední sociální zdravotní školy v Plzni (1950) pracovala jako sekretářka v Západočeských papírnách a na Západočeském krajském národním výboru, odkud byla s nastupující normalizací propuštěna. Následně byla zaměstnána u Sdělovací a zabezpečovací distance Československých státních drah, po přestěhování z Plzně do Prahy zastávala místo směnové provozní v Ústředním kulturním domě železničářů v Praze (1984-1991). Od konce 40. let přispívala do řady novin a časopisů, stala se členkou literární skupiny Červen 63. V roce 1966 jí vyšla prvotina Neklid (pod tehdejším jménem Karla Papežová). Po politických prověrkách se dostala na seznam nežádoucích autorů a po dobu více než dvaceti let nemohla publikovat. I přesto se podařilo na pražské stanici Československého rozhlasu příležitostně odvysílat její verše (v roce 1987 obdržela Zvláštní cenu Rozhlasové žatvy za básnickou skladbu Jakub zápasí s andělem).
Literární práci se mohla začít naplno věnovat až po změně režimu, od té doby publikovala přes 30 básnických sbírek: Komu mé kosti (1991), Via dolorosa (l992), Dies lrae (1993), Vždyť miluješ svou lásku ke mně (1994), Iokasty, Glauké, Klytaiméstry (1994), Armor (1995), Obrazy obrazu (1995), Mukáň (1996), Náměstí zázraku (1996), Ogouwe (1997), Terra cota (1997), Krajina s osamělým jezdcem (2000), Plzni (2001), Liánový most (2002), Již nikdy nedovolím požáru (2003), V básni se rozední – Le jour se leve au Poeme (2003), Dům plný dopisů (2004), Vasquezův jestřáb (2005), Betty (2006), Smírčí kámen (2007), Ulita (2008), Přesto (2009), Krajina s podpisy – Pejzago kun signaturoj (2010), Únava z lidskosti (2012), Kdosi (2013), Mrtvému zimník (2014), Večery s koroptví (2014), Fragmenty Fresky Mýty (2015), Na příkrém břehu světa (2016), Doteky – Les Touches (2016), Tíseň (2018), Vlnolamy aneb Aby tu zůstala na kameni kámen (2018), Žena žena žena (2019), Nedohrané partie (20l9), Už jsem tu kdysi s kýmsi šel (2021), Ariadné na Naxu (2021), Appassionata (2022).
Napsala také několik bibliografií a čtyři prozaické tituly: Kalendář plzeňský (2002), Potomci neslavných (2008), Dům tanci a lží (2010), Putování za sokolníkem (2013). Její poezie byla přeložena do němčiny, polštiny, lužické srbštiny, francouzštiny, bulharštiny, esperanta a italštiny. V 90. letech spolupracovala s rozhlasem a jako externí redaktorka připravila více než 250 příspěvků pro Rádio Svobodná Evropa. V letech 1995-1997 byla předsedkyní Společnosti Národní knihovny.
 
Za literární práci obdržela několik vyznamenání, např.: Cenu města Plzně za celoživotní dílo (1999), Cenu Jana Zahradníčka za českou poezii (2001), Cenu Bohumila Polana (2002, 2005, 2017, 2019), Stříbrnou medaili města Plzně za celoživotní přínos literatuře (2021). V roce 2016 jí byl udělen čestný doktorát na kalifornské World Akademy of Are and Culture. Je členkou Českého centra Mezinárodního PEN klubu, Umělecké besedy a Střediska západočeských spisovatelů. 

  • Karla Erbová, 2019, foto Vojtěch Kemenny
    Rozhovor s Karlou Erbovou

    I po letech vím, co mě vedlo k napsání každé básně

    Ptá se Jitka Bret Srbová

    Básnířka a spisovatelka Karla Erbová oslaví letos na konci dubna 90. narozeniny. Troufám si to prozradit proto, že – kromě příležitosti jubilantce touto cestou co nejsrdečněji blahopřát – se zároveň skláním před autorčinou obdivuhodnou tvůrčí energií a vytrvalostí. Během svého tvůrčího života se musela vyrovnat se zákazem publikování na dobu více než dvaceti let, neboť po roce 1968 začala patřit k zakázaným autorům. Od 90. let pak vydala více než třicet básnických sbírek. Její básně se často obracejí do minulosti, jsou příběhem konkrétního okamžiku, klenou se přes epochy až do starověkého Řecka. Koho jiného než právě Karly Erbové se ptát na paměť básně?
    Laskavým prostředníkem našeho rozhovoru psanou formou se stal Vojtěch Kemenny, nakladatel, který vydal v roce 2022 básnířčin obsáhlý výbor z díla nazvaný Pití Sokratovo, ze kterého v tomto Ravtu uvádíme také ukázku. Foto: Vojtěch Kemenny.

    Rozhovory – Rozhovor
    revue Ravt 3/2023
  • Karla Erbová, 2019, foto Vojtěch Kemenny
    Rozhovor s Karlou Erbovou

    I po letech vím, co mě vedlo k napsání každé básně

    Ptá se Jitka Bret Srbová

    Básnířka a spisovatelka Karla Erbová oslaví letos na konci dubna 90. narozeniny. Troufám si to prozradit proto, že – kromě příležitosti jubilantce touto cestou co nejsrdečněji blahopřát – se zároveň skláním před autorčinou obdivuhodnou tvůrčí energií a vytrvalostí. Během svého tvůrčího života se musela vyrovnat se zákazem publikování na dobu více než dvaceti let, neboť po roce 1968 začala patřit k zakázaným autorům. Od 90. let pak vydala více než třicet básnických sbírek. Její básně se často obracejí do minulosti, jsou příběhem konkrétního okamžiku, klenou se přes epochy až do starověkého Řecka. Koho jiného než právě Karly Erbové se ptát na paměť básně?
    Laskavým prostředníkem našeho rozhovoru psanou formou se stal Vojtěch Kemenny, nakladatel, který vydal v roce 2022 básnířčin obsáhlý výbor z díla nazvaný Pití Sokratovo, ze kterého v tomto Ravtu uvádíme také ukázku. Foto: Vojtěch Kemenny.

    Rozhovory – Rozhovor
    revue Ravt 3/2023
Vyhledávání
Starší obsah

Pro obsah starší roku 2015 můžete zapátrat na našem starém webu: http://old.itvar.cz.

Pokud Vám můžeme s čímkoliv pomoci, napište nám!

Edituje