Kup si mě!

Kup si mě! Já vím, jak na to!
Jen se mnou, milej zlatej, život stojí za to!
Jsem v akci, jsem kus a nepostrádám vkus,
a navíc k tomu kusu dostaneš jednu velkou pusu.

Kup si mě, mám zbrusu nový outfit,
jsem tvoje hrací skříňka značky hip and hit.
Jsem multifunkční a budu se ti hodit,
můžeš si mě podle svýho gusta jemně vyladit.

Jsem tvoje šance využít smysluplně
a efektivně tvý prachy, co ti ležej v bance.

Nebudeš litovat, jsem ještě v záruce,
budu ti vždycky po ruce.
Když za to zaplatíš,
do nebe se mnou poletíš.

Tak si mě kup! Jsem bez názoru.
Budu vždycky vzhlížet k svému jedinému vzoru,
a tím jsi ty, ty, jedině ty!
Když si mě koupíš, nebudu ti dělat drahoty.

Kup si mě, mám velmi nízkou cenu.
Zahraju ti do ouška, vlezu ti klidně pod peřinu.
Měli mě všichni tví známí, jen ty jsi stále pozadu,
tak si mě kup, kup, fakt nemám žádnou závadu.

Jsem tvoje šance, využít smysluplně
a efektivně svý prachy, co ti ležej v bance.

Jsem výhodná koupě, i když nejsem ještě ve slevě
a nevypadám hloupě, tak si mě vem si mě!
Pak se ti uleví, navýším hodnotu tvé ceny,
jsem tvoje každodenní menu, tvoje déjà vu.

Stojím tu ve výloze světa, necudně nalíčená, sjetá
všemi pohledy, neberu na nic ohledy.
Jsem tvoje šance využít smysluplně
a efektivně tvý prachy co ti ležej v bance.

Tak si mě kup!

Pominutá

Ležíme vedle sebe, blázni pominutí po tom těle.
„Chci jen tebe,“ šeptáme, a mně se náhle zjeví obraz těch,
co leželi tu jako ty teď, jémine,
bolestně cítím, že i tahle láska jednou pomine.

Ó jémine, všechno pomine,
změny jsou nevyhnutelné,
vznik, zánik nás nemine.

Pohled do zrcadla přináší mi velkou rozkoš.
Jsem tak sladká, roztomilá, pominutá svojí krásou,
vyhraju si s každou řasou, jémine,
napadne mě, že i tohle kouzlo jednou pomine.

Ó jémine, všechno pomine,
změny jsou nevyhnutelné,
vznik, zánik nás nemine.

V posteli ležím, tentokrát ale sama,
společníky jsou jen bolest, horečka, kašel a rýma.
Zpytuju svědomí, vnikám do podvědomí,
pominutá myšlenkami šílím, jémine,
přichází vhled, že i tahle nemoc jednou pomine.

Ó jémine, všechno pomine,
změny jsou nevyhnutelné,
vznik, zánik nás nemine.

Radostně tančím, nakrucuju boky,
vydržím až do poslední sloky, užívám si kroky, skoky,
Vím, že všichni hledí jenom na mě,
pominutě křepčím, vnadně, jémine,
napadá mě, že i tohle tělo jednou pomine

Ó jémine, všechno pomine,
změny jsou nevyhnutelné,
vznik, zánik nás nemine.

Už je to tady, ach, ty vztahy!
Poslals mě k šípku, dal mi kytku,
abych měla čeho litovat, že mě opustil tak skvělej chlap.
Pominutě pláču, křičím, nechci žít, tak sebe ničím, jémine,
naštěstí vím, že i tahle bolest brzy pomine.

Ó jémine, všechno pomine,
změny jsou nevyhnutelné,
vznik, zánik nás nemine.

Moje první tango

V tvé přítomnosti nohu přes nohu
s cigaretou připadám si jak Marlene Dietrich.
Snad není to hřích, pod tepláky krajku mít.
Ty sedíš, ani se nepohneš, jen oči přivřeš, tiše se zasměješ
– dámička, hmm, sedí tu dámička – proneseš.
Típls mě, choulím se za krajku, stydím se.

Hned po procitnutí obléknu se do svého těla.
Mám vše, nic nechybí, jsem krásná, jsem celá.
Pak ptám se zrcadla, zda nejsem příliš smělá,
když oblékám si to, o čem jsem dlouhá léta tolik snila.

Tanga, tanga,
oblékám si svoje první tanga.

Před zrcadlem tančím, svůdnice největší,
tango bez tebe, jsem snová femme fatale.
Tančím jen pro tebe své tango bez tebe,
jsem hvězda všech pornohvězd, už nečekám na rozjezd,
jedu, já jedu do velkého světa.
Je-je-je-du-du-du a do ucha ti šeptám:

Tanga, tanga,
roztanči moje, moje první
tanga, tanga
protanči moje první tanga.

Kouříš a koukáš se, ani se nepohneš,
pak vstaneš a k sobě mě smyslně přitiskneš.
Jak smyslů zbavení tančíme, tančíme,
slastně se, hříšně se, božsky se cítíme.
Tančíme, tančíme, ve vzduchu, na zemi,
tančíme, tančíme, tak konečně svlékni mi
tanga.

V tvé přítomnosti nohu přes nohu
s cigaretou připadám si jak Marlene Dietrich.
Snad není to hřích, pod tepláky tanga mít.
Ty sedíš, ani se nepohneš, jen oči přivřeš, tiše se zasměješ
– dámička, hmm, sedí tu dámička – proneseš.
Típls mě, choulím se, za tanga stydím se.

Řeka

Až vyleju se ze břehů, tak zaplavím tě,
až vyleju se ze sebe, tak pohltím tě.
Jsem široká a hluboká a tajná a kalná
a hromadím se v sobě – sama, tak sama.

Pokaždé jiná, tak jiná, dvakrát nevstoupíš stejně do mně.
Nenech mě téct marně, namoč se do mě jemně.

Plaváčku neměj strach, já vyléčím tě,
zavedu do jiných vod, pak usuším tě
a ohřeju tě na slunci – a pak si klidně plav.
Plaváčku, jsem tu pro tebe, tak neměj ze mě strach.

Pokaždé jiná, tak jiná, dvakrát nevstoupíš stejně do mně.
Nenech mě téct marně, namoč se do mě jemně.

František

Běžím osamělá jarní krajinou.
Země se probouzí a voní, voní.
Všude vykvétá nová naděje,
že slunce nás na chvíli ohřeje.

A tak čichám vůni jara, naděje, plnou vůni jara.
Čichám vůni jara a čichám a dýchám a čichám a pčíkám.

Běžím osamělá letní krajinou.
Země vysychá a práší, práší.
Najednou bouřka se přižene
A deštík voní a prší, voní a prší.

A tak čichám vůni léta, čichám proměnlivou vůni léta.
Dychtivě čichám vůni léta a čichám a dýchám a čichám a vzdychám.

Běžím osamělá podzimní krajinou.
Listí usychá a já usychám s ním.
Voní zemí, co ze smrti žije, když hnije,
poslední umírá jenom naděje.

A tak čichám vůni podzimu, čichám barevnou vůni podzimu.
Naposled čichám vůni podzimu a čichám a dýchám, pomalu usychám.

Už mrzne, sedím doma, teplo je,
v uších zvoní, František voní, voní
a já se modlím, ať mi nezhasne,
ať ho můžu čichat, s ním dýchat a u něj se ohřát.

A tak čichám vůni Františka, konečně čichám vůni Františka.
V zimě…
Na jaře…
A v létě taky…
Na podzim…
Františku, ty mi tak voníš!

Koupelnová houba

Moje koupelnová houba bobtná, bobtná
vypila všechnu vodu z vany a pěna jí moc chutná
moje koupelnová houba přerůstá mi přes hlavu
přerůstá mi přes vanu, jak já se z vany dostanu
já snad z té vany nevstanu

Jsem koupelnová houba a bobtnám, bobtnám
všechno vypiju a na všem si pochutnám
jsem moc chytrá houba, velmi inteligentní
všechno vypiju a sním a pak něco zvím

Moje koupelnová houba už vylézá z vany
já volám tati mami, jsem tu s houbou sama, pomozte mi
Koupelnová houba už vylézá ze dveří
nikdo mi to nevěří, chystá se sníst mou večeři
a pak sní mě dřív, než se sešeří

Jsem koupelnová houba a bobtnám, bobtnám
vypila jsem celou vanu, na čem si ještě pochutnám…

Moje koupelnová houba už se na mě sápe
nenávratně mizím v žaludku té houby, co prý všechno chápe
marně volám na rodiče – utíkejte jak o závod
a nekupujte mycí houby, vždyť tady jde o život
vždyť tady jde o holý život

Jsem koupelnová houba a bobtnám, bobtnám
na kontě mám vanu a Terezu, na čem si ještě pochutnám…

Meluzína Týna

Meluzína Týna byla hrozně líná,
z počátku to vypadalo nevinně.
Usnula nám totiž, usnula v komíně,
když jsme pekli kachnu na víně.

Místo aby Týna melu-meluzila,
víno z pekáče nám tajně popíjela.
Pak chrápala jak stará pila lalala.

Byly to hrozné zvuky, byla mela.
Ta kachna se tak pole, pole polekala,
že z pekáče nám vyskočila
a hlasitě zakejhala
kejha kejha…

To meluzínu Týnu probudilo,
a náhle bylo, bylo v domě čilo.
Kachna kejhala jak posedlá
a Meluzína Týna v komíně sténala.

Šípková Růženka

Kykyryký!

Šípková Růženko, probuď se, probuď se!
Vyskoč a na svět usměj se, usměj se!
Šípková Růženko, život je krátký,
prospané roky už nevrátíš zpátky.

Je čas, je čas, rozkvetlá květinko,
poločas života poledne odbíjí.
Neztrácej čas, probuď se, Růženko,
nečekej, že tě princ na rety políbí.

Crrr crrr bim bam bim bam,
crrr crrrr bim bam bim bam,
cililink padadadadá, píp píp kykyriký!

Šípková Růženko, probuď se ze sna,
brzy ti postýlka tvá bude těsná.
I spánek zhořkne, když příliš dlouhý je,
tělo ti ztěžkne, usne i naděje.

Je čas, je čas, probuď se ze spánku,
čas tvého života blíží se k zenitu.
Budíček drnčí ti divoce u spánku,
princ na bílém koni tu není, ach, není tu…

Sousedská

Vyjděte ze své kóje, ze své kukly, ze své nory ven!
Vyneste lavici na ulici, oslavte dnešní den.
Napečte buchty, dorty, koláče a nabídněte:
tady je tvaroh, tady povidla, tu rybízový džem.

Nabídni sousedovi kávu a zahrej píseň svou.
Třeba mu kápneš do noty, přidá se i pan Novotný
a já budu chtít zazpívat a už se bude jam, jam, jamovat.

Ta naše písnička česká,
kdes ji, má milá, trhala, trhala?
Okolo Třeboně, okolo Třeboně,
plavaly husičky po Dunaji, housátka za nimi,
kudy, kudy, kudy cestička pro mého Honzíčka,
kudy, kudy, kudy, cestička?
Piju já, piju já, už jsem prepil všecko,
Marjánko, Marjánko, Marjánko má,
zavaž mi šáteček na uzle dva,
jestli nám zahyne, všechno s ní pomine,
pak už nic nebudem mít.

Neseďte zabednění doma ve svém virtuálním světě,
radši všeho nechte a jeďte na návštěvu k tetě.
Dejte přednost kolu, koloběžce, motorovému vlaku,
žádný spěch, hlavně nepodlehnout obecnému tlaku.

Takže nech auto doma a mysli logicky:
V tramvaji si můžeš zdřímnout a jsi ekologický.
Nemusíš smrdět v zácpě, nervy nadranc z toho mít,
Bude ti přičteno k dobru, že nebudeš tolik klít.

Otevřete okna dveře dokořán, nechte vejít dnešní den
a s ním souseda i cizince, pohostěte všechny v kuchyňce
a společně se radujte, zpívejte, pijte, hodujte.

Vyjděte ze své kóje, ze své kukly, ze své nory ven!
Vyneste lavici na ulici oslavte dnešní den.
Najděte věci, které neužijete, a dejte v plac:
tady je svetr, obraz , naušnice, podvazkový pás.

Nabídni sosedovi čaj a nalaď piano.
Třeba mu kápneš zrovna do noty…
Sousedce spíchneš na šaty
a pak začněte tancovat a radostně si jamovat.

Ta naše písnička česká,
kdes ji, má milá, trhala, trhala?
Okolo Třeboně, okolo Třeboně,
plavaly husičky po Dunaji, housátka za nimi,
kudy, kudy, kudy cestička pro mého Honzíčka,
kudy, kudy, kudy, cestička?
Piju já, piju já, už jsem prepil všecko,
Marjánko, Marjánko, Marjánko má,
zavaž mi šáteček na uzle dva,
jestli nám zahyne, všechno s ní pomine,
pak už nic nebudem mít.

www.tereziepalkova.cz