Německý moderátor Jan Böhmermann se v polovině února ve svém chytře zábavném pořadu Neo Magazin Royale rozloučil s vážným výrazem na tváři. Připomněl, že německo-turecký novinář Deniz Yücel již rok neprávem a bez přednesení obžaloby sedí ve vězení. Situací v Turecku se Böhmermann zabývá dlouhodobě. Před více než rokem ve stejném pořadu přednesl báseň o Erdoganovi, jíž chtěl ilustrovat, co už je v satiře za hranou. Erdogana vylíčil jako homosexuála, člověka, který porušuje lidská práva, a také jako někoho, kdo provozuje sex se zvířaty či sleduje dětské porno. Turecký prezident reagoval trestním stíháním Böhmermanna, využil dlouhá léta nepoužívaný paragraf 103 německého trestního zákoníku o urážce zahraničního majestátu. Stíhání nakonec bylo zastaveno, ale Böhmermannovi připravilo horké chvilky. O to citlivější se k situaci v Turecku stal, věznění novinářů a spisovatelů v Turecku podle něj není problém jen Turků, německých Turků, ale nás všech. „Nikdo není sám. A proto: free Deniz, free them all,“ řekl na toto téma.

Den poté byl Turek s německým pasem Deniz Yücel po složitém vyjednávání německé a turecké strany z vězení propuštěn. Ministr zahraničí končící vlády Sigmar Gabriel má být na co hrdý, propuštění německých občanů neprávem vězněných v Turecku byla jednou z priorit jeho působení ve vládě. Při pohledu na Denize objímajícího před vězením svou manželku Dilek, která ho přivítala kyticí petržele (tajemství jejich vztahu) jsem se dojímala a jásala, ale záhy na to mi ztuhl úsměv na rtech. Stejného dne se totiž konal soud, který šestici významných novinářů a pracovníků v médiích odsoudil na doživotí, a to za násilný pokus o ústavní převrat. Deniz Yücel za sebou měl noviny Welt (vydávaný mocným koncernem Vydavatelství Axela Springera), pro které pracoval, okruh přátel a podporujících a hlavně podporu německé vlády. Ti všichni po celý rok nedali pokoje a vytvářeli tlak. V týden propuštění shodou okolností vyšla kniha Denizových článků. Ovšem šestici těchto odsouzených málokdo ve světě zná alespoň jménem:

Jsou jimi spisovatel a novinář Ahmet Altan, jeho bratr ekonom a novinář Mehmet Altan a komentátorka a spisovatelka Nazlı Ilıcak. Dalšími třemi odsouzenými jsou bývalý ředitel marketingu deníku Zaman Yakup Şimşek, bývalý grafik deníku Zaman Fevzi Yazici a také učitel Şükrü Tugrul Özşengül, který se ve svém tweetu zmínil o pravděpodobnosti konání převratu.

Ahmet Altan je významný turecký spisovatel, který ovšem navenek neoplývá křehkostí a zranitelností. Přestál již více než 300 obžalob a nadále říkal, co si myslí. Vězněním Yücela Erdogan sledoval jiné cíle než odsouzením Altana. Ten totiž u soudu nepůsobí nikterak zlomeně a nezdráhá se znovu kritizovat turecký politický systém. V Turecku podle něj už nic nefunguje – pouze hřbitovní správa.

Jsem připraven ve vězení zemřít. A vy? Jste taky připravení ve vězení zemřít? Neboť trest, který vyřknete, se zapíše i do vašeho osudu.

Glosu dopisuji v pondělí, kdy mě zasáhla zpráva o vraždě mladého slovenského investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně. Tady už si na čerstvý vzduch tedy nepočkáme. 12. ledna 2018 na svém facebookovém profilu Ján Kuciak sdílel článek o odsouzení ázerbájdžánského investigativního reportéra Afgana Mukhtarliho. Kuciak odsouzení okomentoval těmito slovy:

Stále sa máme dobre. V Azerbajdžane dostal novinár 6 rokov za to, že ho uniesli.

Jak se tedy vlastně máme?