Milí čtenáři Ravtu,
třetí letošní číslo je věnováno tématu, které je pro Ravt přirozené z podstaty věci: Literatura online. Kde ji v roce 2020 čteme a jak se nám vůbec chce na displejích číst? Proč? Na tyto otázky v anketě Ravtu odpověděla řada zajímavých autorů, literárních publicistů, kritiků a aktivních opatrovatelů výše zmíněné literatury — přečtěte si a jistě tu najdete spřízněný názor.
Na základě ankety lze každopádně říci, že kdo chce, má tu vždy kam kliknout. Zároveň ale nemůžeme skrývat, že pro mnoho oslovených je screen vždy jen záložní variantou nebo pouhým zdrojem rychlého dohledání a srovnání informací. Nelze se tomu divit: psané slovo ustavičně bojuje o svůj prostor v nepřehledném světě sítí a webů, kde obraz (a zejména jeho pohyblivá verze) dnes okupuje převážnou většinu naší těkající pozornosti. Umělecký text to má v tomto smyslu ještě těžší, neboť vyžaduje aktivní spoluúčast čtoucího: ochotu být jat, vstoupit do světa příběhu, přehrávat slova na plátně představivosti. Máme na to ještě vůbec čas?
Ukazuje se, že mnozí autoři to vzdor komplikacím online zkoušejí: na sebe i na druhé. O pozoruhodném básnickém počinu Martina Stöhra na Facebooku se koncem loňského roku dozvěděl snad každý, kdo patří k širšímu literárnímu okruhu návštěvníků této sítě. V rozhovoru s autorem se nyní dozvíte, jak se píše taková „jedna báseň denně“ a co nejlepšího mu tento nestandardní projekt zatím přinesl.
Také básník Jonáš Hájek publikuje vcelku pravidelně autorské texty na své facebookové Zdi. Ve značném počtu z nich se v roce 2019 vyskytla osoba jistého Vikomta, se kterým, jak se aspoň zdálo, udržoval autor živou osobní korespondenci, jejíž výňatky vypadaly na první pohled skoro jako dobré básně! Jak to ale bylo doopravdy? Ve snaze nezvyklému případu porozumět dotázala jsem se básníka na vysvětlení. K mému údivu dorazil dopis. Od Vikomta. Čtěte Pádlo.
Jedním z mála aktivních a za zmínku stojících básnických blogů u nás je ten, který si vede Martin Skýpala, autor neklidných, soumračně laděných básní tohoto čísla. Račte si adresu skypaluv.blog.cz uzáložkovat do svého prohlížeče obsahů, ať máte k těkání nějaké nové místo.
V prvním čísle Ravtu jsem volala po ohlasech i polemikách, které mohou pomoci zaostřit konkrétní témata. S kritickým náhledem na obsah rozhovoru o iniciativě Přírodní lyrika.cz v Ravtu 1/2020 se ozval básník Kamil Bouška, jinak též spoluautor diskutovaného Manifestu radikální neodpovědnosti. Čtěte a dle vůle dále reagujte, neboť se ukazuje, že téma lze stále zkoumat i rozporovat. Ohlasy i nadále vítáme na emailu ravt (zavináč) itvar.cz.
Co dodat závěrem? Literatura online nebo offline, ale hlavně literatura, přátelé.
-
Jitka Bret Srbová
(1976, Praha), je básnířka, textařka, literární publicistka. Vydala básnické sbírky Někdo se loudá po psím (Dauphin, 2011), Světlo vprostřed těla (Dauphin, 2013), Les (Dauphin, 2016) a Svět: (Dauphin, 2019). Její básně ...Profil
Souvisí
-
Rozhovor na téma iniciativy prirodnilyrika.cz spolu vedli a otázkami Jitky N. Srbové se laskavě zabývali Radek Štěpánek a Pavel Zajíc za „výkonný výbor přírodní lyriky“.
-
Jakkoliv se zálibně mazlíme s detaily svých krátkých řádků v okamžiku tvůrčího impulsu, jsme za hranicí svého jazyka němí, dokud nedostaneme příležitost vysloužit si svůj hlas znovu.
-
-
Libí se mi všednost, maličkosti, věci, zdánlivě bezvýznamné okamžiky, které se nedají nahradit ani zopakovat. Každodennost jako iluzorní repetice.