Běda, poslední Ravt! Poslední znaky vyslané do rozbouřených vod kyberprostoru na tomto nonkonformním plavidle. Jak nezaplakat? Jak neprožívat chmuru vykořenění? Nuže, tryskejte o závod, slzy! Aspoň nebudeme cestou dřít o kameny. Alternativně mělčiny sentimentu přeskočíme prací, například na tématu čísla, jímž jest pathos. Jako obvykle je to široširá voda, kterou samozřejmě nemůžeme přeplout na jeden zátah. Ale vy už jste zvyklí: v Ravtu provádíme drobná zkoumání, a hlavně se vás rádi ptáme, co si myslíte vy.
Čím je pro vás dnes pathos v literatuře? Ostatně, pathos nebo patos? Nejen názor, ani zápis není v čísle sjednocen. Dovolím si osobní výklad: pathos je plně rozvinutý, nebojí se svých hlubokomořských příkopů, vrací se k původním významům (viz řecké pathein) a elegantně obepluje moderní pejorativní výklad. Patos je poněkud provinilejší, cestou si navíc loknul kalné kritiky. Není si jist, zda smí obtěžovat. Častěji je vlídně přijat v soukromí, osobně. Svá tvrzení zde poněkud opírám o výklad pojmu pathos v Ottovi – viz jeden z příspěvků tohoto čísla.
Objevitelskou plavbu do současného vnímání pathosu/patosu v čísle provádí anketa, která je zajímavě nejednotná, ale přece jen se zdá, že tento náhodou (přesněji: ochotou odpovídat) sestavený literární poradní sbor, by manifest proti patosu v literatuře nepodepsal. Děkujeme za všechna výtečná anketní zamyšlení, jež nám zaslali: Vilém Ďoubal, Milan Hrabal, Kino Peklo, Pavel Kotrla, Štěpán Kučera, Ondřej Lipár, Milan Ohnisko, Markéta Pilátová, Martin Poch, Tereza Semotamová, Yveta Shanfeldová, Martin Skýpala, Martin Šinkovský, Karel Škrabal, Marek Timko a Pavel Zajíc.
Pomyslnou cenu za nejodvážnější čin čísla získává Jiří Koten, který do ankety nepřispěl, ale byl ochoten přiřadit k tématu své básně. Je důležité vidět, jak se prakticky (možná spíš: akutně) píše to, o čem tu přemýšlíme.
Povzbuzeni anketou i poezií můžeme teď klidně bědovat. Zamženě vzpomínat. Se zdviženým obočím konstatovat. A tak. Ku množnému číslu se zde uchyluji nejen, abych se za ním plaše skryla, ale především proto, že tady si vskutku nevystačím sama. Koncept Ravtu, jeho vznik a silné stránky připomíná v rozhovoru čísla první a hlavní editorka tohoto literárního plavidla, Olga Stehlíková.
A já jako naopak poslední editorka chci na tomto místě poděkovat redakci Tvaru v čele se šéfredaktorem, Adamem Borzičem, za podporu a velikou tvůrčí svobodu, se kterou jsme mohli připravovat jednotlivá čísla. Díky patří i kolegovi editorovi, Ladislavu Zedníkovi, kterého jsem v roce 2020 vystřídala. Pokud jste minuli jeho číslo 19/2019, věnované environmentální poezii, ráda vám ho připomínám. Pořád je to zajímavé čtení.
Za podporu provozu Ravtu děkujeme Státnímu fondu kultury a samozřejmě vám, kteří jste Ravt četli, anebo do něj i sami přispívali. Budeme rádi, když archív tohoto periodika, který zůstane k dispozici i na novém webu Tvaru, občas navštívíte. Literatura přece není omezena časem, přinejmenším tedy ne ta krásná.
Dobrý advent a dobré čtení. Ach!
-
Jitka Bret Srbová
(1976, Praha), je básnířka, textařka, literární publicistka. Vydala básnické sbírky Někdo se loudá po psím (Dauphin, 2011), Světlo vprostřed těla (Dauphin, 2013), Les (Dauphin, 2016) a Svět: (Dauphin, 2019). Její básně ...Profil
Souvisí
-
Ve dvoře venčil jezevčíka spořádaný občan. „Kahudóóó!“ zařvala jsem radostně, on se však zděšeně rozhlédl a přiložil ukazovák na ústa. Zde, v domě U Vody, byl tento démony zmítaný titán české literatury, košatý vypravěč a neuvěřitelně sečtělý, až geniální vizionář, kterého občas olízne i jízlivý jazyk paranoie, za obyčejného Petra Kratochvíla.