Jednoho dne se v našem zelináři cosi vzbouří…
Debata nad Havlovým esejem Moc bezmocných.
Debata nad Havlovým esejem Moc bezmocných.
Moc bezmocných je jedním z nejznámějších a nejdiskutovanějších disidentských textů. Byl napsán v roce 1978, ve zvláštních podmínkách komunistické diktatury, přesto je zjevné, že i po téměř čtyřiceti letech od prvního samizdatového vydání, kdy tyto podmínky již dávno pominuly, neztrácí nic na inspirativnosti, o níž nejlépe svědčí nové překlady, například do arabštiny či ukrajinštiny. O tom, čím oslovil či naopak neoslovil Havlův esej svoji dobu, a co může nabídnout době současné, budou diskutovat 4 z celkem 31 autorů, kteří přispěli do nové knihy Jednoho dne se v našem zelináři cosi vzbouří. Eseje o Moci bezmocných (Ústav pro soudobé dějiny, 2016).
Jestliže je česká literární kritika ve stadiu klinické smrti, jak je na tom umění? Žije? Nebo i tentokrát máme chystat smuteční oznámení?
Není už načase, aby se česká kultura, potažmo česká společnost jako celek, začala brát trochu vážně? Nebo tak jako politika vstupuje údajně do postpravdivé éry, vchází i česká literatury do éry postpolemické?
Je to k pláči, jak řídké, nesoustředěné a neambiciózní je dnešní literárně kritické psaní. Čím to je? Pokusím se vyslovit hypotézu.
Mým snem je vytvořit komentovanou literární antologii, která by sestávala výlučně z prvních vět vybraných děl a zachytila by tak mou představu o dějinách literatury jako dějinách rétorických principů a postupů. Jak by vypadala?
S Petrem Pithartem o T. G. Masarykovi, jeho odkazu a zatuchlém českém provincialismu