Rubus
s chutí zapomenu / s chutí ostružiny vrostlou v patře
s chutí zapomenu / s chutí ostružiny vrostlou v patře
léto oslepené vůní sousedního domu
koprovou
kácí bezoblačná poledne
moc nízko odtržená
do pokosené trávy
senný neklid tápe mezi stromy
napřažený
Cosmos bipinnatus
Krásenky za drátěným plotem
na oko
na růžovo
ale to ticho
vybělené k nepoznání
nepřesvědčí.
…
Na zápraží si lehá
na hubený bok
hledá skrýš dveří
popraskané srpnové sucho
zadřené třískami do dlaní
promiňte, hledám
Zamotaná do dveří
mezi nádechy papuče
hlas v prstech
strach na klice
do dřeva tiskne slova
a sbohem skřípe v pantech
přibouchne oči
chodba bez dechu
stojí pod rohožkou
znovu nezazvoní.
…
stáleplodící pouť
léto jak protržené labutěmi
nahnile sladké malvičky
za tepla polyká
Rubus
s chutí zapomenu
s chutí ostružiny vrostlou v patře
na chvíli opouštím svou tvář
pro kousek přítomnosti bez trní
marně trhám
…
Souvětí sepraná na kost
vadnou v rukách
uzlíky kloubů
vklíněné do vrstev mlčení.
Solitér
Prorůstá do křesla
kořeny protlačí potahem k pružinám
a klesá půdou původního čalounění
opouští tvary skrčeného těla
tlak tkání, vzor tkanín
žakárové listí
přežívá ze světla a z molitanu.
Nechápal jsem nic
dlouho jsem ten papírek hledal
chodil zoufale pěšinou nahoru dolů
rozhrnoval trávu, pampelišky, porost
domů jsem přišel orvanej,
špinavej, bez ničeho
město tepalo jak nikdy
vystrčili jsme vlastní těla do vesmíru
a zvuk letadel šířil nadzvukový pocit
Řeka Douro není tmavší než Vltava. / Vinná réva nechutná lépe než vesnické psí víno. / I hlava mě tu bolí stejně.