Milé čtenářky, milí čtenáři, po dvojčísle Ravtu 17.-18. věnovaném tématu Domova vás vítáme u čísla, které míří do šuplíků, do utajených složek v počítačích a do zažloutlých výjezdů z tiskáren kdesi v zaprášených policích či v krabicích na půdách a v suterénech. Budeme mluvit o „literárních odkrojcích“. Ano, jedná se o texty, části textů, kapitoly, postavy, jednotlivé básně či cykly, které se z různých důvodů nestanou součástí vydaných sbírek, novel a románů. Jaký je jejich osud?

Bylo by chybou myslet si, že co jednou „odpadne“ od těla publikovaného díla, je nutně slabé a bezcenné. Jistě, může to tak být – ale nemusí. Ve chvíli odkrajování můžeme i pociťovat uspokojení, že nelítostný řez oddělil esenci od hlušiny, že krácení zpřesnilo myšlenku, zrychlilo vývoj děje nebo zaostřilo pointu. Snad jsme se rozhodli vyhovět maximálnímu přijatelnému rozsahu knihy, jak nám jej předestřel redaktor nebo nakladatel. Možná jsme sami ve chvíli přísné sebereflexe zasáhli proti odbočce, vedlejšímu motivu či opakování –

Nu, dobrá. Stalo se. Autorovo dílo dělí se na publikované a nepublikované. Čas rozhodne o tom, která hromádka bude větší a která autora určí. Čas ale stejně tak může osvobodit to, co bylo dříve odstrčeno a zapomenuto. Vrátit odstavcům, strofám a kapitolám smysl. Vyvíjíme se a mění se náš pohled na to, co je figura a co pozadí. A co když nás tedy náhle zajímá stín, spodní vrstvy, odbočky, meandry, zmnožení…? Po letech se možná už nesmějeme některým milostným motivům, znovu bereme na milost strmější způsob vyprávění nebo přijmeme smysl experimentu. Jaké možnosti má ovšem čtenář, pokud se autor odmítá stát krabicí v Památníku národního písemnictví? Pojďme se autorek a autorů přímo ptát. V tomto Ravtu se tedy vydáváme na cestu méně známými přítoky známých děl.

Páteří čísla je tentokrát rozhovor s Radkem Štěpánkem, ve kterém jsme odvážně zakormidlovali do jeho sbírky Velké obcování, která vznikala řadu let a v procesu vzniku a tesání výsledného tvaru mnohé bylo a muselo být vynecháno. Něco jsme díky autorově laskavé otevřenosti vysvobodili ze stínu a vy se tak nyní můžete brodit bohatým kontextem této oceňované sbírky.

Dora Čechova v rubrice Pádlo dokládá, jak velmi životaschopné mohou odkrojky být a že se důrazně vzpouzejí zapomnění. Její publikovaný odkrojek jeví se být velmi slibným a nám nezbývá než doufat, že se někde objeví v důstojném obsazení, jak ostatně prozaička sama naznačuje. Dá se říci, že Doře Čechově v mnohém přizvukují i ti, kteří odpověděli v anketě tohoto čísla: záměrně jsme se ptali autorů, kteří v nedávné době vydali nové knihy a mají tedy čerstvě v paměti onen proces vykrajování, anebo těch, kdo se literárními texty setrvale zabývají. V českém kontextu se tyto dvě skupiny samozřejmě často překrývají. Čtěte, co o věci soudí Jan M. Heller, Pavla Horáková, Lidmila Kábrtová, Lukáš Marvan, Ivana Myšková, Natálie Nera a Simona Racková.

Literární odkrojky jsou zvláštní kategorií textů. Pokud máte nějaké takové kdesi v šuplíku, nahlédněte do něj občas. Setkání s jinými verzemi vašeho autorského já vás může překvapit i nadchnout. Možná stačí drobný redakční zásah a vyloupne se hotová povídka, povážlivě velký kus románu nebo celá básnická sbírka. Dobrý konec října a dobré čtení.