Den poezie. To bychom mohli vydržet. Když to nebude celý den. A co když to bude celý týden? Nebo, nedejbože, týdny dva? No tak to snad ne –

Festival Den poezie se neobtěžuje naplňováním našich předpokladů. Je tu a trvá, rok za rokem, bez ohledu na pandemie a jiné pohromy. Je to zvláštní svaťák pro ty, kteří si chodí do knihkupectví pro podezřele útlé knížky, případně tam ty knížky sami nosí. Je to široký a nízký práh pro ty, kteří se k poezii zatím nedostali a nebo dostali a byli vyplašeni. Na většinu akcí po celé ČR je vstup zcela zdarma nebo jen symbolický. Den poezie je také tvůrčí prostor pro každého, kdo má chuť vyzkoušet si psát, číst, vnímat psaný, čtený nebo třeba zpívaný básnický text.

Snadno se řekne: ono to vzniklo jaksi spontánně, šířilo se to tak nějak organicky. Ale není nic organického a při vší úctě ani spontánního na odevzdávání a vyúčtovávání grantů, na vydupávání akcí ze země, na domlouvání termínů, na uhánění tiskáren, autorů, institucí a sebe samých. V české kultuře (ovšemže ne pouze v poezii) jsme prakticky nonstop v situaci, že jednotlivci musí předsadit zájem o kulturu zájmu… Nu, o věci možná pohodlnější, přijatelnější, jistě ekonomicky výkonnější, patrně i k větší slávě či okamžitému blahu vedoucí. Dobře, že takoví lidé stále jsou. V 15. čísle Ravtu se chceme něco dozvědět o jejich zkušenosti, o jejich práci a o důvodech, proč toho ještě nenechali.

Páteří čísla je rozhovor s Bernie Higgins, jejíž navenek (!) nenápadný a přitom zcela určující vliv na podobu Dne poezie chceme po zásluze vyzdvihnout. Spolu s básnířkou Renatou Bulvovou a v rámci Literárního a kulturního Klubu 8 začaly v roce 1999 s projektem Poezie pro cestující, a tu byl položen základ všeho… Ale to si přečtete. Pádla máme v Ravtu tentokrát dokonce dvě – od Víta Janoty a Tomáše Čady. Naplnili stručný formát rubriky, ale byli by mohli mluvit mnohem déle. Naštěstí je i letos na Dni poezie potkáte a můžete se doptat, zda ve svých reflexích nepřehánějí.

V anketě se můžete těšit na informované odpovědi Renaty Bulvové, Nataši Černé, Sylvy Fischerové, Ondřeje Macla, Tomáše Míky, Tima Postovita, Radany Šatánkové, Martina Zborníka a Jana Zbořila. Jako obvykle anketa v Ravtu není jen anketa, spíš je to prostor pro osobní výpovědi a podstatné postřehy, ale to už dobře znáte.

Abychom na poezii jen nevzpomínali, musíme se věnovat také jejímu ostřicovému zvuku, její kamenné vůni, jejímu lanímu kroku. Svými básnickými texty přispěli do Ravtu Renata Bulvová, Tomáš Míka a Josef Straka. Posledně jmenovaný sice letos vnitřní kruh organizátorů Dne poezie opustil, ale nadále zůstává moderátorem vybraných akcí.

A kde se o Dni poezie dozvíte? Sledujte web denpoezie.cz a choďte po svých městech s očima otevřenýma. Poezie je všude a nejen dva týdny v roce.