Tvůrčí prostor si každý nese v sobě. Je to soubor vnitřních nastavení, zvyklostí, rituálů nebo impulsů, které hýčkáme, vyvoláváme a potřebujeme, aby vzniklo Dílo. Nezřídka to jediné, co je zapotřebí, je deadline (píšu v den svého deadlinu). Ale naštěstí pro literaturu to není jen ten stále se zužující strašák termínu. Tvůrčí prostor je přece také fyzické místo. To, které tak často zoufale schází.

Nemáš tichou pracovnu, velkolepý stůl a výhled na střechy Malé Strany? Nejsou ti běžně sousedem tajuplné hustníky Milešického pralesa? Potřebuješ přes zeď slyšet konečně nějaké jiné lidi a jinou řeč? Přestěhuj se do jiných okolností!

Jen v letech 2019-2021 využilo či využije možností literárně pracovat někde jinde v ČR– konkrétně na rezidencích v Praze, Brně a v Klášteře Broumov – přes sto autorek a autorů (a také překladatelek a překladatelů) z České republiky i zahraničí. A to musíme samozřejmě brát v úvahu, že pandemie plánované počty rezidencí narušila nebo jejich možnosti změnila. S Michalou Čičvákovou a Martinem Kraflem z Českého literárního centra jsme si nejen o tom povídali v páteřním rozhovoru 11. čísla Ravtu, které právě svítí z vaší obrazovky. V rozhovoru si přečtete o organizaci literárních rezidencí v době pandemie, o všeobecně adrenalinové práci týmu ČLC, ale také o vyhlídkách do poněkud ústrojnější budoucnosti. Pokud se chystáte podat žádost o literární pobyt a nemáte zatím žádnou vlastní zkušenost, dozvíte se v rozhovoru řadu praktických tipů i základní informace o tom, jak rezidence obvykle probíhají. Můj velký dík patří Kláře Přibylové z Veletržního oddělení Českého literárního centra za poskytnutí řady souhrnných materiálů o činnosti CzechLitu v oblasti rezidencí za poslední léta.

V minirozhovory se proměnila i původní představa o anketě – zajímalo nás, jaké zkušenosti mají ti, kdo literárními rezidencemi v ČR v posledních letech prošli, a jak se připravují ti, kdo teprve vyjedou. Německá slavistka a překladatelka Lena Dorn se ve vzpomínce vrátila do prazvláštních okolností své rezidence v Praze v březnu 2020, v době těsně před prvním lockdownem. Polská překladatelka a bohemistka Anna Wanik vyzdvihuje výhody živé spolupráce se spisovatelem Martinem Ryšavým v klášteře Broumov v září 2020 – opravdu jen máloco může být tak intenzivní jako sdílet časoprostor i ideu na ploše (třeba) jednoho měsíce. A básnířka Irena Šťastná se svěřila se svými plány pro letošní broumovský pobyt. Je dobré číst, jak rozmanité prožitky rezidence slibují i poskytují.

A jak je to s těmi inspiracemi v praxi? Dá se objevovat a psát, nořit v kontemplace a psát, být mimo své pohodlné útulné doma a psát? To přímo i nepřímo prozradí autorské texty Lenky Kuhar Daňhelové, Vratislava Kadlece a Robina Krále. Z přečteného vám bude zřejmé, že změnit časoprostor nabízí změnu myšlení i prožitku. Stopy míst ochutnáme skrze díla, ve kterých prostředí rezonuje nebo jen tiše a tajně zurčí.

Nebojte se změnit budku!