***
snad proto jsem vždy vstávala brzy, věděla jsem,
že na sebe někde čekám
na silnici jsem pak viděla žraloky
jak tam stály stromy, ztráty
bubny pršely jak překlepy
vertikální vrypy rybí skály
smyšlených bicích laviček
tvá duše je skromnost sama
někdy chodívá po návštěvách
na večerní povinnosti
povzbuzovat duše v tělech
ale nebudit
až teď jsem si všimla, kde jsme
ta skromná místa vlnění
nejdřív je embryo veliké jak pohlednice
a nakonec tě váže k rodičům smrt
ti, co umírají, se radí se zemřelými
je to jak praskání dřeva
***
má kniha je plná černých stran
bílých plachých tich, hejn
jasmíny jinam jdou, žhnou
úzkostné stavy odpoledních návratů
nejlépe se žije ve spaní
tečka je zapomenutá chyba
odchází do tiskárny
až když se člověk vzbudí, pochopí, že spal
***
Uviděla lišku – lásku, mokřinový park, samici kardinála, sojky, sýkory. Písečně oježené pahorky, namrzlou trávu, kaluže. Opuštěnost, skryté děje. Tu racek. Veverka, keře vavřínu, pěnišníku, keře peří. Na pěšině čerstvě vykuchané vnitřnosti, celý ještě kompaktní obsah srstnatého zvířete, namodralá harmonika střev, pěkně poskládaných. Oblázky. Láska.
Žije vždy jen od šesti do osmi ráno.
***
úzkost, strach, (silná) obava
co je duše – pocit života
někdy strach, přemýšlení
vaření brambor nebo únorová kresba
nad ránem se mi zdálo
o touze ještě jednou uvidět naše
nad ránem jsem je viděla
málem jsem tam zůstala
málem mě nepustili do vlaku
to všechno dopolední štafeta z dětství
jako když se budí hroby
plné přesných záblesků
***
vždy chci to, co bylo
to, co bylo a není
chci ty, co byli a nejsou
a nebudou
zmizelá minulost je jediné, co chci
zmizelou minulostí rozbujelou přítomnost chci
ne každá minulost je ztracená, ztracenost
mě kdysi zdrtila, ztraceností přibývá,
ještě víc a s hukotem, slaností, větrem
se přižene bezvětří a touha po
větru, který tiší ztracenost a jitří
touhu a lítost, rozbujelou pominulým
zmizením
slyšíš se v ozvěně jak měsíc
vždycky se musí žít směrem
stálé očekávání zkázy
vždyť chci to, co bylo a není
chci ty, co byli a nejsou
Yveta Shanfeldová – Skromná místa nespaní, dybbuk 2020
-
Yveta Shanfeldová
(1957, Praha), rozená Tausingerová, vystudovala klavír na Pražské konzervatoři. Ve Filadelfii vychodila Curtisův hudební institut. Na Pensylvánské univerzitě studovala anglistiku, studia ale nedokončila. Vydala básnické sbírky Noční krční hřídel (Host, 2006), Místo nedělí (MaPa, 2008), Nahmatávání dna (Malina, ...Profil
Souvisí
-
Napřed se to musí dělat tak,
aby nebylo dítě.Pak se to musí dělat tak,
aby se dítě nevzbudilo. -
Libí se mi všednost, maličkosti, věci, zdánlivě bezvýznamné okamžiky, které se nedají nahradit ani zopakovat. Každodennost jako iluzorní repetice.
-
dychtivý noční vítr si tiše / odnáší svůj stín / život řídne, houstne sen
-