Online prostor je příhodným místem pro užívání nových způsobů komunikace v nejrůznějších oblastech, včetně té knižní. Papírové knihy si sice stále udržují svůj tradiční status, jejich recepce – ať už kritická nebo čtenářská – se však do virtuálního prostoru přesouvá stále více (a nejenom v souvislosti s pandemií), a naskýtají se tak i nové možnosti, jak o knihách mluvit.

Jednou z takových možností jsou bookstagramy neboli účty věnované knihám, vznikající na sociální platformě Instagram – pro někoho nedoceněné, dle jiných přeceňované. Myslím si, že tento pojem zahrnuje tak širokou a rozmanitou skupinu tvůrců, že nelze jednoznačně říct ani jedno. Co mi nicméně přijde zřejmé, je to, že tahle neustále se rozrůstající komunita má nezanedbatelný vliv na čtenáře i knižní marketing. A pochopilo to už i nemálo nakladatelů a distributorů, kteří si zde zřídili vlastní účty.

Jelikož žádnou přesnou definicí pojmu bookstagram nedisponujeme, můžeme se o tom, kdo pod tohle označení vlastně spadá, jenom dohadovat. Pro mě je takový bookstagram založený primárně na osobním přístupu, tudíž mezi bookstagramery počítám především nezávislé jednotlivce (případně dvojice) – knižní nadšence, kteří se se svými sledujícími dělí o to, co čtou, jak se jim to líbilo, jakou knihu si koupili apod., a obvykle pro to užívají specializované knižní profily. Sama jsem díky některým lidem v této komunitě narazila nejenom na zajímavé knihy či literární události, ale s některými lidmi jsem se i blíže seznámila. Navíc jsem se díky vlastnímu profilu zviditelnila a získala i pár zajímavých příležitostí, jako například přispívání do literárního časopisu nebo třeba sepsání tohoto příspěvku.

Kritika na (doslova) účet bookstagramerů, se kterou se setkávám, souvisí mnohdy s tím, že mnoho takových nadšenců svým profilem vlastně nic nepředává. Možná umí vyfotit knihu s pěkným zátiším, v kavárně nebo u esteticky vypadající snídaně, ale o tom, co v nich daná kniha zanechala nebo jaké má kvality, se nedokážou pořádně vyjádřit. Kniha se pak stává jen jakýmsi módním doplňkem, a to, co je pro některé nedotknutelným symbolem moudrosti či vědění, se najednou stává obyčejným konzumerismem na úrovni fast-fashion trička nebo laku na nehty. Otázkou jsou potom také spolupráce mezi bookstagramery a nakladatelstvími nebo knihkupectvími. I ty někdy bývají terčem kritiky ze strany ostatních uživatelů. Sama si všímám, že jen málo profilů vyniká aspoň nějakou originalitou a vymaňuje se z přemíry bookstagramů, které jsou jenom odrazem právě vydaných bestsellerů, často bez hlubší reflexe samotných děl. Na druhou stranu je tahle tendence celkem pochopitelná, neboť kopíruje obecnou situaci v literatuře odnepaměti – to, co většinou hodnotíme jako kvalitní, hlubokou četbu (byť objektivní definice takové literatury také není zcela jasná), bylo vždy spíše okrajovou záležitostí. A čtenář je ten, kdo si nakonec vybere, co bude sledovat nebo číst.

Mezi uživateli Instagramu se pohybuje široké spektrum lidí. Někteří z nich sami literaturu studují anebo s ní pracují, jiní prostě jen reflektují své čtenářské zážitky a pomáhají ostatním zorientovat se mezi desítkami titulů, které denně vycházejí, tím, že jim poskytnou vlastní doporučení. Otázkou zůstává, do jaké míry jsou tito knižní instagrameři přínosní pro rozmluvy o literatuře. Někteří na bookstagramery stále pohlíží se značnou nedůvěrou a raději by dělání si názorů o literatuře ponechali odborníkům. O literatuře se však nemluví jenom v termínech a v úzkém kruhu zasvěcených, taková komunikace by byla jednostranná a nezdravá. Pro mě osobně jako studentku literatury bývá komunikace mezi knižními nadšenci na Instagramu naopak příjemným odlehčením od mnohdy až přehnané složitosti literárního akademického diskurzu, a je také důkazem, že o knihách lze psát do hloubky a zároveň srozumitelně.

Můj vlastní bookstagram je pro mě především jakousi čtenářskou galerií, která zaznamenává různé knižní „události“ – od reflexe přečtené knihy, přes právě dorazivší objednávku knih nebo uveřejněný článek v časopise až po přestavbu domácí knihovny. Zároveň se snažím poukazovat na knihy, které by si dle mého názoru zasloužily více prostoru, jehož se jim z různých důvodů nedostává – často jde o knihy starší, méně známé či třeba o poezii.

Instagram je sice založený především na vizuálním obsahu, ale to neznamená, že váš text nikdo nečte. Myslím si, že je to platforma, která celkem efektivně mapuje čtenářské preference (především mladší) čtoucí generace a určitě by se na ni nemělo obecně pohlížet jako na něco, co v rámci literárního a čtenářského diskurzu ani nestojí za pozornost. Ať už se nám to líbí nebo ne, nakonec nezbyde, než i tuhle oblast knižní reflexe vzít dříve či později v potaz.