Milé čtenářky, milí čtenáři, důvodem tohoto Ravtu byla čirá zvědavost. Nebudeme se to snažit do ničeho zaobalit. Inspirační zdroje — jak vznešeně to zní! A přitom jde o to vlézt druhým do hrnce, ochutnávat jejich čatní a drbat se v koupelně jejich drbátkem, v zubech drtit jejich pasty a pastičky. Co se asi stane, když to zmáčkneme tady, a tam, a ještě támhle? Co se děje v inspiraci, a v její přemíře, a v její absenci, a bolí to? Kolik se toho dá vyzkoumat? A není zkoumání na tom všem vůbec to nejlepší?
Celá disertace by se na tom dala udělat, jak ví básník tohoto čísla, Martin Švanda, který tu věc v roce 2011 skutečně provedl na FSS MU. Narativní rekonstrukce básnického Já se mu to tehdy jmenovalo: už se v úctě klaníte, doufám. Jen zůstaňte v předklonu: dnes se mu to jmenuje Arvův klavír, resp. se tak jmenuje rukopis nové básnické knihy, z jehož úryvku se můžete inspirovat. Výtečná věc.
Též vám budeme nabízet, abyste se víc vyptávali. Ptejte se odborníků na jejich odborné tajnosti, shánějte je a svazujte do kozelců nad kotlíkem příští knihy, tak, jak to dělá prozaička Lidmila Kábrtová, autorka prvního Pádla roku 2021. Ovšem je třeba počítat s tím, že když se dnes zeptáte na cokoliv, on vám vždycky někdo odpoví. Jinak to můžete zkusit celé extrahovat ze zdrojů sami, dokonce se můžete aktivně bránit příliš blízkému kontaktu se zdrojem — rozhodněte se koncert jen vidět, ale neslyšet! To je pak teprve zážitek, naznačuje významně Pavel Klusák, kterého v Ravtu už podruhé zastihujeme Uvnitř banánu neboli v rukopise jeho příští knihy. Hned vedle zase Pavla Horáková v krásném rozhovoru potvrzuje, že můžeme spánembohem žádat po inspiraci, aby nás hojně navštěvovala, ale nohy z toho budou bolet nás. A vy možná namítnete: sny! Však ji známe, tu Horákovou, autorku Teorie podivnosti. Jenže ono i na snech se musí pracovat; kdo četl, ví, co za oběti musejí pak takové hrdinky románů podstupovat.
Po cestě do vašeho hrnce jsme nevynechali jedinou příležitost opatřit cenný materiál; ptali jsme se tedy na obcování s inspirací Renaty Bulvové, Víta Janoty, Radovana Jursy, Petra Linharta, Atrina Matuštíka, Jany Orlové a Pavla Piekara. Někdo u toho ryl do lina, někdo chodil, někdo dlel na lůžku, další padal do oceánu. Výsledky jsou kvalitativní — a kvalitní. Popatřete.
Ó, ano, slibte mi, že budete dnes naše stránky zavírat inspirováni! Už to cítíte?
Přeji vám dobrý leden, dobrý bílý leden, srolovaný leden pod jazykem, dobrý leden ptačích křídel, leden děravého sýra, leden-anděl, blankytné botky ledna na vašem prahu, křupavý leden ve vašich ústech, hemžení ledna za slupkou nahnilého pomeranče, chechtot pomateného ledna, mihotání ledna v klamné bdělosti před probuzením, štěně ledna cupující vaši netečnost…už…?
-
Jitka Bret Srbová
(1976, Praha), je básnířka, textařka, literární publicistka. Vydala básnické sbírky Někdo se loudá po psím (Dauphin, 2011), Světlo vprostřed těla (Dauphin, 2013), Les (Dauphin, 2016) a Svět: (Dauphin, 2019). Její básně ...Profil
Souvisí
-
Miroslav Fišmeister (*1976), moravský básník a amatérský přírodovědec, autor čtrnácti básnických knih zastoupený v řadě antologií. Vášnivý čtenář se širokým čtenářským záběrem, majitel rozsáhlé knihovny, ideální objekt pro rozhovor v tomto Ravtu. Povídáme si z brněnského bytu do navlas stejné tmy listopadu 2020 ve Městě H. Fotografie: archív M.F.