Akvizice

Pot art. Pozvolna tebou pronikám. Nejprve okvětní plátky stydkých pysků a teď i ta duše. Prý se tomu říká láska. Jak jsme nevinní, když nečekáme, že nám ublíží.
Patro T. Patro tmy. Strom nemusí být jen život, ale též stín. Patron konce. Maďal. Dvakrát jsi mi horoucně tiskla ruce. Dvakrát jsem hledal správné označení. Odpouštět už není co, ani odkud. Jsme prázdní.
Trap to! Mé první i desáté přikázání. Jasně, že napsané je jen literatura. Přece takový věci si ani neumím představit, natož, abych je zažil.

Láska

V Jihlavě puklo srdce zvonu v kostele svatého Jakuba.
Šeptám ti do ucha Zuzano. Ale vím, že jsi úplně jiná.
Chtěl jsem ti políbit prsa. Prý až zhasnou… jen nevím kdo. A nemám odvahu se ptát.
Každé slovo lže, mne už to ani nebolí.
Šeptám Zuzano. Ale znám jich tak málo. Konec abecedy nikoho nezajímá. I když by mohl být krásný.

Omyl

Kdybys byl co k čemu, tak…
Tetuju si do sítnice tvůj úsměv a mé prsty uťukávají rytmus tvých kroků. Na srdci mám škraloup, ty mnoho vrásek. A přece jsou obě krásná. Ještě jimi proudí hněv.
To, co pod ním nosíš, se náramně podobá parazitu. Kdybych byl zahradník, uspořádám party s herbicidem. Takhle se těším jen momentem zklamaného očekávání.
Že jsme se hledali, je správné, ale najít jsme se mohli jindy.