UČITEL

Ráno vchází do budovy,

ze které odpoledne odchází.

Odmyká kabinet, učebny,

někdy i tělocvičnu,

přičemž je průběžně zamyká.

Zbytek je profesní tajemství.

/17. 2. 2018, ZŠ Seifertova, Jihlava/

SNÍDANĚ

Skořice je prý

afrodiziakum.

Sypu ji s láskou

ženě do snídaně,

ale i dětem, abych jednou

měl hodně vnoučat.

Návštěvám raději

míchám vajíčka.

/9. 4. 2018/

ARANŽMÁ

V ložnici světlý závěs,

na parapetu květináče,

za nimi pootevřené okno

okysličuje náš vztah.

Venku lampy,

pod jejichž tmou

prochází dosud nespící.

Nesmím zapomenout

otočit se za kytkami,

jež jsi naaranžovala

do výkladní skříně,

zkontrolovat stínohru.

/19. 4. 2018/

NA KŘÍŽI

Hrozně rád

usínám s klukama.

A zbožňuju,

jak ujetě to zní.

Ležím na zádech,

nohu přes nohu,

zpívám jakýsi žalm,

ruce rozpažené

a na levém rameni

menší; větší lotr

už to zaříznul.

Hrozně rád

spím s klukama.

/1. 5. 2018/

ČAKRÁLNÍ

Někdy mám pocit,

že mi fungují jen první

a poslední čakra.

Jako dnes, když jsem říkal

šesťákům o smrti, ztichli

a oči měli pojednou

plné života, zatímco

cítil jsem, kterak se s ní

bezhlavě miluji a přitom

ji líbám nad čelo.

/10. 5. 2018/

INKLUZE

/Natálii Hájkové Paterové/

My,

postižení kluci,

co chodili do běžných škol,

jsme vždycky chtěli šukat

intaktní holky,

z principu;

hodně

intaktních holek

bylo třeba i zvědavých,

ale pak se cukaly.

Myslím,

že se lekaly,

tak nějak pudově,

představy vlastních postižených

dětí –

a nepomáhaly jim

ani jedničky z genetiky,

i když čistě teoreticky věděly,

že postižení vzniklé po porodu

není infekční.

/6. 8. 2018/

DOMA SE ŘÍKÁ NA MORAVĚ U NÁS

U nás v Jihlavě

v kabinetě matematiky

mě mají za exota.

Ještě Monika je divná,

učí letos 1 občanku

a před 2 lety výtvarku.

Ale asi mě mají rádi:

když tiskárna vyplivne

cokoliv bez čísla,

dávají mi to na stůl.

/11. 9. 2018/