Říjen

Čtyři patnáct ti to jede

Usmýkaná fenkou popadneš tašku

otočíš se na podpatku

a zahulákáš cosi do hlášení

staničního rozhlasu

Zavlálo to,

ve zdrhovadle rána

Za dvě hodiny na to,

když pomalu kladeš

nohy způsobně v jiném kraji,

přerazil jsem svůj spánek

o tichá slova v krajině

Sypala se jako štěrk
– že zas ten měsíc

o chlad kořalky

drcen bude k listopadu

***

Došel petrolej v lampě

Sedíme potmě

v kuchyni,

okénkem padá světlo

na tvou tvář

Tiskneš mi zápěstí,

cítím vlastní tep

Uřízli jsme tehdy

panty, aby se ty dveře

nedovíraly

Aby se při těch definitivách

nedalo za sebou prásknout

navěky

Sudetská kaple

Michaele Mainx

Krovem prostřelila větev

lípy

Srdce rozšlapaná

u vrzavé branky

Kraj to vše zapsal

Do smrti

a poházeného neklidu

Slezský nonstop

Ti řikam,

jak to tam buchlo

dup a tři prsty

v prdeli!

Střelmistr Vočko

zatlouká pravdu za každým slovem

do desky stolu

žmoulá vyhaslou cigaretu

voní jako muzikálová herečka

Ve výloze baru kvetou neony

Panáci nocující

neslyšně sedí u své pravdy

a lokají do rytmu

Na dlouhých schodech

u Absolutu

na někoho čeká pes

Todos Os Santos

Michalovi, 23. 11. 2018

Kantýna svítí

do krkavčího dne

Usilovně hledáš v tašce

se žlutým čtvercem

kresby

Někdo přichází ze tmy

hlavy se zvedají, z rukou

se dýmí

Na stanici 17 BC

vyrovnány boty

Puch ajatinu

Z rozmazané fotografie

na mobilu se unaveně směje

tvá máma

Teprve dnes slavíme

Všech svatých

Naše zlomené kříže,

všechny ty poztrácené kusy

A život, ta svině,

nedá žádné znamení

Jen nemít dost

aby svítilo ti ještě

pro jeden den

Ještě pro jeden zbytečný den

být svědkem té vší

nesrozumitelnosti

Nic

Před dveřmi básně

urputné klepání

A teď nic

nikde nic

Dům se zavřel

krajina se zavřela

Zůstávají jen duchové

a zvěř

Co jsem

Duch

nebo zvíře?