(1951, Antofagasta) chilsko-kostarická básnířka, antropoložka a grafička se narodila v chilské poušti. V mládí byla během Pinochetovy vojenské diktatury několikrát vězněna, před zvůlí tehdejšího chilského režimu a mučením nalezla útočiště a svůj druhý domov v Kostarice. Vydala sbírky Cantando me defiendo (1990), Este oficio de mirar la aurora (1993), Pleamar (2005), Ofidia (2005), Le Yendo (2009), Memoria en Mi (2010). Je také autorkou divadelní hry Un teatro en el Paraíso (2010). Ve spolupráci se Severianem Fernándezem, kabékarským učitelem, sesbírala a převyprávěla tradiční pohádky domorodých kabékarských Indiánů, které vydala v jejich řeči i ve španělštině – Historias cabécares Nº1, Historias cabécares Nº2 (1989, 1993, 1997). Od Středoamerické asociace příbuzných zmizelých vězňů (ACAFADE) obdržela v roce 1990 ocenění za boj proti nucenému vystěhování a mizení osob. V květnu 2016 navštívila Prahu, v Týnské literární kavárně přednesla své básně a na Pedagogické fakultě UK vystoupila s přednáškou o participativních programech kostarického Ministerstva pro rovné příležitosti pro domorodé obyvatelstvo.