Podzim nad Brnem
rozlévá vlídný smutek.
V mlhách pod Sejřkem
bimbá poledne.

Mezi pány s pracovními aktovkami
utíkají kluci k městské řece.
Za tlumeného rytmu ustavičného pásu aut
nahazují udičky.
Zeleň na vyzděném břehu
zpívá.

Šikmené oči lpí na hladině
jak stále znovuzrozovaná paměť.
Zapředení kocoura, tiché zapraskání
v hlubině dřevěného chrámku.

V podvečer žluť ochutnává řeku,
kluci se vracejí do svých paneláků.
Jejich trenýrky vesele třepetají
jako smích
brněnské samice.