DSC07901
Darina Alster

Multitělo, metatělo

Ukázka z disertační práce.

Esejistika – Esej
revue Ravt 8/2022

Post-performance je kolektivní sdílená vize. Vytváří a ustanovuje kolektivní identitu. Performující je oním prostředníkem mezi dvěma stavy světa. Mezi mystickým světem, río abajo río,[1] takzvaným Světem za světem, a světem běžným, tj. fyzickou sdílenou realitou. Performující je Psychopompos, Chidr či Merkur.[2]

Bytí post-člověka s sebou nese vymístění nebo zničení sociálně konstituovaných genderových identit a jejich návrat k virtuální multiplicitě chaosmických sil neustálého sebe-ustavování. Musíme se vrátit k sexualitě jako polymorfní a komplexní viscerální síle a uvolnit ji vzhledem k identitám i dualistickým opozicím.[3]

Her libido will produce far more radical effects of political and social change than some might like to think![4]

(název akce: Hot wifes go to heaven!, rok 2021, autorka fotky Jolana Havelková)

V chápání Meta-těla se vize feministek potkávají se starými mystickými texty Rúmího či Hildegardy z Bingenu. Uvádím tyto texty záměrně do fiktivního dialogu, který problematiku meta-těla popisuje. Vlastní já zde chápeme jako součást širších struktur života, nikoliv jako uzavřený tvar. Lidská bytost je z pozice života plynoucí neohraničená struktura.

Ani muž, ani žena, napůl člověk a napůl rostlina.

Hildegarda: „Odvaž se vyjádřit kdo jsi, není to daleko od břehů ticha na hranicích řeči.“
Rúmí: „Nejsi kapkou v oceánu, jsi oceánem v kapce.“
Hildegarda: „Duše je bohem políbena ve svých nejniternějších oblastech.“
Rúmí: „Tančíš v mé hrudi, kde tě nikdo nevidí, ale já tě někdy zahlédnu a ten pohled se stává mým uměním.“
Helene Sixous: “I, too, overflow; … my body knows unheard-of songs.“[5]

(název akce: Radical love, rok 2019, autor fotky: Tomáš Jakubec)

Tělo jako inteligentní oceán

Multitělo
Rostliny myslí ve verších
Těla vydávají melodii

Co znamená, když sám sebe člověk oslovuje „my“?
My, pozemské obyvatelstvo…
Kolektivní vědomí Země
Naše emoce jsou politikum
Naše těla jsou archivy vzpomínek
Naše životy tvoří osobní mytologie
Na otázku, odkud pocházíme, bychom měli vždy odpovídat:
Ze Země, stejně jako vy.[6]

Tělo je membrána, naše těla jsou mnohem flexibilnější než naše mozky. Tělesným pocitem intuitivně vstupujeme do skutečnosti, zatímco myslí ji pouze popisujeme a hodnotíme… Mnohdy slova neodpovídají skutečnosti nebo v nejlepším okamžiku prostě nestačí. Všichni jsme tvořeni myriádami mikroorganismů, které jsou ve vztazích uspořádány do tvarů našich těl a udržují je v čase a v růstu, a to zcela dobrovolně na základě přitahování a odpuzování energie. Vyšší inteligence je určitým typem magnetizmu mezi těly. Dohromady tvoří celek: inteligentní oceán jako v knize Solaris Stanisłava Lema.[7] Pohlaví mají vlastní inteligenci. Penis je stejné podstaty jako srdce. Vulva se usmívá jako delfín v moři. Všechna naše pohlaví jsou hravá, přátelská a ve své podstatě nevinná…

„Potřebujeme experimentovat s intenzitou, abychom zjistili, čím vším se naše post-humánní pohlavní těla mohou stát. Systém genderu načítá komplexnost lidské sexuality v binárním stroji, který upřednostňuje heterosexuální rodinné formace a doslova nás okrádá o všechna ostatní možná těla, už nevíme, co naše pohlavní těla dovedou.“[8]

(název akce: Vision Babalon, rok 2015, autor fotky: archiv FNAF)

Jaké tělo dnes chceš?

Jsem sadistická mořská panna z toxického oceánu, opilá Madonna, Poraněná polypropylenová Lady Gaga zamotaná do sítí, poměrně velkou část mého těla tvoří umělé drahokamy a kusy plastu v různých fázích rozkladu. Pomalu se plazím kolem, Pohybuji se v gigantickém akváriu, na jehož stěnu píšu text od PXS o Poststructural Meta Body. Následně text zpívám a po vzoru Anne Imhof bičuji. Zbylý čas performance bičují stěny akvária. Nepokrytě chci to akvárium zničit!.[9]

Post-structural meta-body
The self in post-contemporary times
in lost times
The self in culture

The ocean of me[10]

 

Tělo jako struktura

Můžeme začít uvažovat o realitě těla nikoliv z pozice osamostatněných prvků, nýbrž z pozice kvality jejich vztahů, tedy decentralizovaně. Vztahy vytvářejí energetická pole, která generují další vazby. Naše těla jsou složena z jednotlivých mikroorganismů, které jsou rovněž cítícími entitami. Tento fakt zachycuje video Love Letter od Kateřiny Šillerové, kde každá buňka v těle oddaně zamilovaně šeptá: „You are all world to me!“[11] Naší kvalitou je empatie. Pomocí empatie pronikáme prostorem. Hranice mezi námi a rostlinami je nepatrná. Entheogeny nás napojují na jiné inteligence. Biohacking. Pití rostliny lze vnímat jako vztah s její formou vědomí. Dotek je prostředkem přenosu vědomí. Světlo vědomí proniká do morku kostí i do stvolů a prozařuje ven k dalším entitám. Život se žije skrze nás. V těsných vztazích se zvířaty a rostlinami utváříme vědomí planety. Rhythm is language and vice versa.[12]

„To be in love is to be worldly, to be in connection with significant otherness and signifying others, on many scales, in layers of locals and globals, in ramifying webs.“ [13]

Nemá cenu věci racionálně chápat ani jim porozumět. Tato racionální pojmenování, úchopy jsou mocenské patriarchální způsoby, jak se věcí zmocnit a manipulovat s nimi. Nemusíme se věcí zmocňovat, je dobré je zvědomovat. Postupně rozšiřovat vědomí, jako když protahujeme a posilujeme svalstvo. Myslet-cítit jako Země, Myslet-cítit se Zemí.[14]

Při buddhistické meditaci tonglen rozšiřuju svoje tělo tak, abych byla schopna pojmout bolest všech lidí na světě, kteří trpí v danou chvíli stejně jako já.[15] Tonglen je odpovědí na úzkost, která v době pandemie kráčí ulicemi místo lidí. Pandemy is embodied anxiety. Při meditaci tonglen vdechuji utrpení světa, vydechuji úlevu.

Naše životy nám nepatří. Naše těla jsou archivy vzpomínek. Jsme dědicové rodinných traumat. Dědičného hříchu, zděděných vzorců chování. Můžeme však sestoupit hlouběji k vlastním kořenům, které nejsou určeny rodem. Můžeme rodinná traumata nazřít a opustit, dále se na rodinném traumatu nepodílet a nepředávat ho. To chce ovšem vysoký stupeň sebereflexe a imaginace. Jak nabourat hierarchicky lineární strukturu vlastní mysli? Jak si v sobě vytvořit místo pro zázrak?

(název akce: Desire is all what exist, rok 2019, autorka fotky: Camila Vieira)

Když jsem na chatě zpívala u ohně, přilétli ptáci a přišla zvířata. Se Zuzanou jsme pálily kříž a monitor. Znaky zpředmětnění mužské podoby boha i člověka. Znaky patriarchátu navždy shořely v ohni coby symbolu vášně. Love under will, but let love swallow everything![16]

Dákiní s tygří hlavou a Dákiní from the Sea
spolu v živém rozhovoru
kráčejí po pobřeží
Po poli
Po poušti
V podzemí
Chechtají se v trhlinách patriarchátu
Jedou spolu výtahem
metrem
Do šachty
Do hlubin
Odkud se zas vynoří
Plamen který je zároveň i pramen

Najdeš mne na černém trhu slov. Prodávají zde slova, která jsou dávno zapomenuta, nebo ta, jejichž význam ještě nebyl zcela určen či naplněn.
Přehrabuji se v jedné z hromad, až na mne vypadne kartička se slovem: Post-structural meta-body.

Ashes to ashes
Data to data
Data to ashes
Ashes to data[17]

Prach jsi a v data se obrátíš!

 

 

[1] Clarissa Pinkola Estés, Ženy, které běhaly s vlky: mýty a příběhy o archetypech divokých žen, Praha: Euromedia 2018.

[2] „Chidr je tajemná postava, která se objevuje v Koránu v drobné epizodě, kdy zasvěcuje neobvyklým způsobem Mojžíše (18. súra, verše 59–81). Jeho jméno podle Louise Massignona, slavného katolického znalce islámské mystiky, odkazuje k vegetaci, k zeleni světa, k silám života (ostatně zelená je hlavní liturgickou barvou islámu). Chidr je v tradici islámské mystiky chápán jako ‚věčný mladík‘, jako ‚ten, kdo dosáhl Pramenů života a napil se z nich‘ a v důsledku toho nezná smrt. Súfijská tradice pojímá Chidra jako vnitřního mistra zasvěcujícího do mystických zkušeností. Rovněž je spojován s ohnivým prorokem Eliášem.“ Adam Borzič, „Láska je mým náboženstvím“, Tvar, 10. září 2015, č. 14, 2015, citováno podle online verze: https://itvar.cz/laska-je-mym-nabozenstvim (cit. 6. 2. 2022).

[3] „Becoming post-human entails the evacuation or the destitution of the socially constitued gendered identities, returning them to the virtual multiplicity of chaosmic forces of becoming. We need to return to sexuality as a polymorphous and complex, visceral force and to disengage it from both: identity issues and all dualistic oppositions.“ Rosi Braidotti, „Four Theses on Posthuman Feminism“, in: Richard A. Grusin (ed.), Anthropocene feminism, Minneapolis: University of Minnesota Press 2017, s. 21–48.

[4] Její libido způsobuje mnohem radikálnější politické a společenské změny než by si mnozí rádi pomysleli. Helene Cixous, et al. “The Laugh of the Medusa.” Signs, vol. 1, no. 4, 1976, pp. 875–93, http://www.jstor.org/stable/3173239 (cit. 28. 4. 2022).

[5] Já také přetékám, mé tělo zná neslýchané písně. Helene Cixous, The laugh of the Medusa, Signs, vol. 1, no. 4, 1976, pp. 875–93, http://www.jstor.org/stable/3173239 (cit. 28.4. 2022).

[6] Anotace mé přednášky „Sex Plants“, která proběhla v rámci semináře Post-identity na AVU.

[7] Stanisław Lem, Solaris, Voznice: Leda 2014.

[8] „We need to experiment with intensity to find out what our sexed bodies can become. Because the gender system captures the complexity of a human sexuality in a binary machine that privileges heterosexual family formations and literally steals all others possible bodies from us, we no longer know what our sexed bodies can do.“ Rossi Braidotti, „Four Theses on Posthuman Feminism“, s. 38.

[9] Performance Post-structural meta-body proběhla v rámci online festivalu Manifest v Palácio Akropolis 18. 4. 2021. Dohledatelné zde: https://www.palacakropolis.cz/work/33298?event_id=33716&genre=2&mobile=true&no=62&page_id=33824&webedit= (cit. 28.4.2022).

[10] „Post-strukturální meta-tělo / Nitro v post-současných časech / ve ztracených časech / Nitro v kultuře / Oceán mého já“. Anotace k semináři Postidentity, lekce „Identity burned“ od PXS aka Petera Susan Šagáta.

[11] „Jsi pro mne celým světem!“ Sdělení buňky ve videu Kateřiny Šillerové. Dostupné online na adrese https://vimeo.com/471771431 (cit. 6. 2. 2021).

[12] „Rytmus je jazykem a naopak.“

[13] „Být zamilovaný znamená být světský, být ve spojení s významnou jinakostí a znamenat jiné, v mnoha měřítcích, ve vrstvách lokálních i globálních, v rozvětvujících se sítích.“ Donna Haraway, When Species Meet, Minneapolis: University of Minnesota Press 2007.

[14] Arturo Escobar, „Thinking-feeling with the Earth: Territorial Struggles and the Ontological Dimension of the Epistemologies of the South“, AIBR. Revista de Antropología Iberoamericana, roč. 11, č. 1, s. 11–32, dostupné online na adrese https://www.aibr.org/antropologia/netesp/numeros/1101/110102e.pdf (cit. 7. 2. 2021).

[15] Principem meditační praxe Tongen je vdechovat bolest a vydechovat úlevu. Viz Pema Čhödrön, Žít s lehkostí: v nejistotě a změně, [Praha]: Synergie [2016], s. 111.

[16] Parafráze na magický výrok Aleistera Crowleyho: „Love is the law, Love under Will“. Viz Aleister Crowley, Kniha zákona (Liber Al vel Legis), Brno: Horus 1991.

[17] „Popel k popelu / Data k datům / Data k popelu / Popel k datům“.

Chviličku.
Načítá se.
  • Darina Alster

    je intermediální umělkyně, performerka a techno-čarodějka. Ve své tvorbě se věnuje novým formám performance s inscenovanými prvky, kostýmy a site-specific situacemi. Témata akcí se pohybují od osobních mysticko-tělesných prožitků časovosti a silných emocí až k velmi ...
    Profil

Souvisí

  • 10_umeni1
    Umění
    Darina Alster

    Kolektivní tělo

    Musíme totiž připustit, že tělo prezentované jako klenot a odkrývané či pokrývané významy, ať už v podobě glitrů, masek či nahoty, je vážně nebo i humorně krásné a je skutečným klenotem.

    Drobná publicistika – Slovo
    Z čísla 13/2021
  • Umění je mocný nástroj ovlivňování kolektivního vědomí lidí, jiných bytostí i Země, a tím může pomoci odvrátit klimatickou katastrofu. Proto bývají umělecké prostředky happeningu či performance hojně využívány zejména v ekologických protestech.

    Drobná publicistika – Slovo
    Z čísla 10/2019
  • Aktivismus
    Adam Borzič

    Fašismus? ptá se literatura II

    Takto nazvané čtyřhodinové pásmo v režii Asociace spisovatelů a časopisu Tvar tvořilo doprovodný program letošního knižního jarmarku malých nakladatelů KNIHEX 06, který se konal v Praze na ostrově Štvanice 19. června. Součástí pásma byla přednáška o protektorátní poezii, moderovaná debata na téma „fašismus versus demokracie“, hudební vystoupení, autorská čtení a performance. Ke třem stěžejním bodům programu – přednášce, debatě a performanci – se vracíme v následující reportáži.

    Reportáže – Literární život
    Z čísla 14/2016
  • Žena
    Darina Alster

    Pět tváří Animy

    Ohlédnutí za výstavou Flaesh v pražském Rudolfinu (1. 10. 2015 – 3. 1. 2016, kurátor Petr Nedoma)

    Reportáže – Reportáž
    8. 2. 2016