Lucie Kubalíková

Mnohem větší hrozbou je pozvolné vysychání

Beletrie – Poezie
revue Ravt 1/2023

horní hranicí lesa

neustále se zabýváš růstem okolních stromů
pečuješ o ně
toužíš je poznat pochopit

a mezitím kdesi uvnitř kdesi daleko
cosi bují; bez jakýchkoliv vnějších projevů
– život ve své děsivé podobě

ocitáš se poblíž horní hranice lesa

jsi na místě.

extrémní klimatické podmínky
se zde projevují
nápadným snížením výšky stromů
hlubokým zavětvením
rozkošatělými příběhy
a hlasitým nářkem kterému chceš uniknout

porosty s přibývající nadmořskou výškou řídnou
okamžik kdy překročíš horní hranici lesa
ani nepostřehneš

teprve uprostřed louky
kde je sychravo a ticho
zas volně dýcháš
jenže –

„Kdo utek jednou, ten navždycky utíká.“

raději šetři síly
ať se dostane
i na ty kolem

přirozená obnova lesa tu téměř neexistuje
jen v malé míře dochází ke spontánnímu hřížení
semenáčkům se nedaří než na místech s výskytem tlejícího dřeva

otevřený prostor ti však vyhovuje –

netušíš
proč se zase / stále ještě
bojíš sestoupit

mezi vzrostlé stromy

možná uprostřed lesů objevíš studánku
kterou jsi dosud znal jen z map
a vyprávění poustevníků

napiješ se
poznání na dosah –

vtom na hladině cosi cizího lesklého
o kus dál mrtvá srna
– byla tam vůbec před chvílí?

konečně odpověď na tvoje věčný proč

chceš podpálit ty krásný a hluboký lesy
vysrat se na všechny sliby
i míle co ještě před tebou

chceš zahodit mapy
a –
neutéct

i přesto se opět blížíš k horní hranici lesa

po cestě myšlenky zplanělý –
co všechno jsi
co všechno jsi
zdědila
– kousek jabloňovýho sadu
– tři akcie československé námořní plavby
– a cosi o čem se nemluví

s některými entitami se nebojuje

dosud nerozumíš zákonitostem fungujícím nad hranicí lesa
ale časem snad – – –

i proto
že kdosi říká – všechno bude dobrý

a ty konečně slyšíš konečně posloucháš

všichni máme málo času
jen někteří z nás
o něco míň

 

sedimenty
————————
————————
————————

písky jíly slínovce
písky jíly slínovce
písky jíly slínovce

k uzoufání k zešílení
stejně jiné
v každé vrstvě –
osnovy příběhů; mnohokrát řečené ředěné prožité
s klidem a jistotou interpretuješ stratigrafický profil –

ale pamatuj; princip superpozice není aplikovatelný
v případě průniků vulkanických hornin
anebo přesmyků a překocených vrás

zdánlivě chaotickou tektoniku nelze pominout

ukládáš se mezi vrstvy flyše
časem tebou možná pronikne trachyandezit
jediná skutečná bolest tvého života

– mnohem víc než jsi kdy doufal že dostaneš

 

krajina po povodni
skrz mlhu vidno jen na pár kroků
mezi vyvrácenými stromy však tušíš
trosky kusy dřeva lehlou trávu odpadky vějíře větví kmeny zbytky stavení

řeka několikrát přeložila své koryto
– nové rýhy a rokliny
v dlaních
na čele

lásku si musíš zasloužit
alespoň tak ti to vždycky říkali
a všechny louže se časem vsáknou nebo vypaří

voda má však mocnou paměť
začíná znovu pršet

 

zápisky z teorie ostrovní biogeografie

lekce I
pozvolna přestáváš být součástí kontinua –
najednou jsi ostrovem

ubýváš

přesto doufáš
že pro trvalejší existenci
i dynamickou rovnováhu
postačí přítomnost jiných ostrovů v přijatelné vzdálenosti
a otevřenost kolonizaci / imigraci nových druhů

čekáš tedy na loď
poryv větru
nebo náhodu
která přinese spory neznámých rostlin

ovšem hrozí nebezpečí
že společně s vítanými druhy
na ostrov proniknou i druhy invazní
 
lekce II (návod k použití ostrova)
o ostrov je třeba pečovat
udržovat jej obyvatelný a průchozí

prořezat větve vět
vytrhat plevel
z kontextu
vyhnat běsy
na pastvu

možná díky tomu časem pochopíš biogeografické zákonitosti
oddálíš okamžik kdy se nad tebou zavře moře

možná ne
 
lekce III
zápisky chybí
 
lekce IV
zápisky nečitelné
 
lekce V, VI
zápisky opět chybí; doplnit
(naštěstí nebylo třeba absence omlouvat)
 
lekce VII
vždycky jsi měl strach
že se nad tebou zavře voda
ale mnohem větší hrozbou
je pozvolné vysychání

pokud neposiluješ retenční schopnost svých krajin
i uprostřed oceánu se můžeš stát vyprahlou pouští
 
zápočet
slova – ostrov
v bezbřehém moři času
domov kde vrstvíš svoje strofy

život jedna báseň
– neuskutečnitelná vyhlídka
je rozšířením sdíleného

milosrdná amnézie nepřichází
zůstávám při plném vědomí

kabotážní plavbu nelze provozovat
ani se souhlasem všech zúčastněných stran
všechny lodě jsou plně obsazeny
možnostmi
jak strávit zbytek života

Chviličku.
Načítá se.
  • Lucie Kubalíková

    (*1982) vystudovala fyzickou geografii, což se stalo osudným jak jí, tak její básnické tvorbě. Strávila několik let v zahraničí (Mexiko, Argentina, Velká Británie) a po návratu domů vystřídala několik profesí – ...
    Profil

Souvisí