horní hranicí lesa
neustále se zabýváš růstem okolních stromů
pečuješ o ně
toužíš je poznat pochopit
a mezitím kdesi uvnitř kdesi daleko
cosi bují; bez jakýchkoliv vnějších projevů
– život ve své děsivé podobě
ocitáš se poblíž horní hranice lesa
…
jsi na místě.
extrémní klimatické podmínky
se zde projevují
nápadným snížením výšky stromů
hlubokým zavětvením
rozkošatělými příběhy
a hlasitým nářkem kterému chceš uniknout
porosty s přibývající nadmořskou výškou řídnou
okamžik kdy překročíš horní hranici lesa
ani nepostřehneš
teprve uprostřed louky
kde je sychravo a ticho
zas volně dýcháš
jenže –
„Kdo utek jednou, ten navždycky utíká.“
raději šetři síly
ať se dostane
i na ty kolem
…
přirozená obnova lesa tu téměř neexistuje
jen v malé míře dochází ke spontánnímu hřížení
semenáčkům se nedaří než na místech s výskytem tlejícího dřeva
otevřený prostor ti však vyhovuje –
netušíš
proč se zase / stále ještě
bojíš sestoupit
mezi vzrostlé stromy
…
možná uprostřed lesů objevíš studánku
kterou jsi dosud znal jen z map
a vyprávění poustevníků
napiješ se
poznání na dosah –
vtom na hladině cosi cizího lesklého
o kus dál mrtvá srna
– byla tam vůbec před chvílí?
konečně odpověď na tvoje věčný proč
chceš podpálit ty krásný a hluboký lesy
vysrat se na všechny sliby
i míle co ještě před tebou
chceš zahodit mapy
a –
neutéct
…
i přesto se opět blížíš k horní hranici lesa
po cestě myšlenky zplanělý –
co všechno jsi
co všechno jsi
zdědila
– kousek jabloňovýho sadu
– tři akcie československé námořní plavby
– a cosi o čem se nemluví
s některými entitami se nebojuje
dosud nerozumíš zákonitostem fungujícím nad hranicí lesa
ale časem snad – – –
i proto
že kdosi říká – všechno bude dobrý
a ty konečně slyšíš konečně posloucháš
všichni máme málo času
jen někteří z nás
o něco míň
sedimenty
————————
————————
————————
písky jíly slínovce
písky jíly slínovce
písky jíly slínovce
k uzoufání k zešílení
stejně jiné
v každé vrstvě –
osnovy příběhů; mnohokrát řečené ředěné prožité
s klidem a jistotou interpretuješ stratigrafický profil –
ale pamatuj; princip superpozice není aplikovatelný
v případě průniků vulkanických hornin
anebo přesmyků a překocených vrás
zdánlivě chaotickou tektoniku nelze pominout
ukládáš se mezi vrstvy flyše
časem tebou možná pronikne trachyandezit
jediná skutečná bolest tvého života
– mnohem víc než jsi kdy doufal že dostaneš
krajina po povodni
skrz mlhu vidno jen na pár kroků
mezi vyvrácenými stromy však tušíš
trosky kusy dřeva lehlou trávu odpadky vějíře větví kmeny zbytky stavení
řeka několikrát přeložila své koryto
– nové rýhy a rokliny
v dlaních
na čele
lásku si musíš zasloužit
alespoň tak ti to vždycky říkali
a všechny louže se časem vsáknou nebo vypaří
voda má však mocnou paměť
začíná znovu pršet
zápisky z teorie ostrovní biogeografie
lekce I
pozvolna přestáváš být součástí kontinua –
najednou jsi ostrovem
ubýváš
přesto doufáš
že pro trvalejší existenci
i dynamickou rovnováhu
postačí přítomnost jiných ostrovů v přijatelné vzdálenosti
a otevřenost kolonizaci / imigraci nových druhů
čekáš tedy na loď
poryv větru
nebo náhodu
která přinese spory neznámých rostlin
ovšem hrozí nebezpečí
že společně s vítanými druhy
na ostrov proniknou i druhy invazní
lekce II (návod k použití ostrova)
o ostrov je třeba pečovat
udržovat jej obyvatelný a průchozí
prořezat větve vět
vytrhat plevel
z kontextu
vyhnat běsy
na pastvu
možná díky tomu časem pochopíš biogeografické zákonitosti
oddálíš okamžik kdy se nad tebou zavře moře
možná ne
lekce III
zápisky chybí
lekce IV
zápisky nečitelné
lekce V, VI
zápisky opět chybí; doplnit
(naštěstí nebylo třeba absence omlouvat)
lekce VII
vždycky jsi měl strach
že se nad tebou zavře voda
ale mnohem větší hrozbou
je pozvolné vysychání
pokud neposiluješ retenční schopnost svých krajin
i uprostřed oceánu se můžeš stát vyprahlou pouští
zápočet
slova – ostrov
v bezbřehém moři času
domov kde vrstvíš svoje strofy
život jedna báseň
– neuskutečnitelná vyhlídka
je rozšířením sdíleného
milosrdná amnézie nepřichází
zůstávám při plném vědomí
kabotážní plavbu nelze provozovat
ani se souhlasem všech zúčastněných stran
všechny lodě jsou plně obsazeny
možnostmi
jak strávit zbytek života
-
Lucie Kubalíková
(*1982) vystudovala fyzickou geografii, což se stalo osudným jak jí, tak její básnické tvorbě. Strávila několik let v zahraničí (Mexiko, Argentina, Velká Británie) a po návratu domů vystřídala několik profesí – ...Profil
Souvisí
-
Na stránkách pro uprchlice
jedna z žen píše jiným ženám, protože chápe,
že máme spoustu práce:
svět potřebuje oživení,
svět potřebuje korekci,
svět potřebuje sloupnout a přelakovat,
svět potřebuje předělat. -
Jazyka bodák ostři, brus jeho měď!
Oči namiř!
Nastraž uši teď!
Slyš!
Hleď!
Aby ti duši náhle nepomačkali,
aby tvůj mozek nepřevrhli
– hej, tady!
Pozor! -
Zabořil jsem ruce do medu a vznesl se
v holubích křídlech a nebezpečných jezech.
Ten odvěký pocit viny a chuť života. -
Na jizvu obklad z jílu a bylin
zatímco mléko poteče do snu,
do nově stvořené tváře.
Na tělo když steče slza v okamžiku proměňování