(1944) je básnířka, prozaička a lingvistka. Narodila se v Praze, od roku 1952 žila v Brumově na Valašsku. Po absolvování FF Masarykovy univerzity (dříve UJEP) učila na gymnáziu ve Valašských Kloboukách, od roku 1992 na Biskupském gymnáziu v Brně. Matka tří dětí. Zakladatelka Divadla hudby a poezie Agadir (1965), nazvaného dle stejnojmenné poémy Artura Lundkvista líčící zkázu města Agadir při zemětřesení v Maroku (1960). Debutovala sbírkou Ábelovy děti (1989). Následovaly knihy poezie Tma – mléko do propasti vydojené (1994), Stařeček kamelot (2002), Houslistka (2012), Cesty (2015), Nezabíjejte toho krocana (2019) a prózy Akord dim (1998), Obraziště (2000), Tančila jsem v synagoze (2005), Denní menu (2009), Hrnčířovy ženy (2011), Klenba chleba (2013), Nárazový tón zvonu A1 (2014), Hnízda v octu (2020). Léta učitelská zúročila v učebnicích Sloh (1994), Řeč a sdělení (1997), Testy z českého jazyka (2003), Jak správně psát velká počáteční písmena v češtině (2008), Literatura pro 3. a 4. ročníky středních škol (2003, spoluautorsky). Z němčiny přeložila verše Reinera Kunzeho Jako věci z hlíny (1997), z polštiny Jana Twardowského Neobvyklý deník (2003), ze slovenštiny prózy Etely Farkašové Hodiny létání (2020), Záchrana světa podle G. (v tisku) a Marty Hlušíkové Ztracená flétna pana Ananase (v tisku). Její poezie a próza vyšly v mnoha zahraničních antologiích či periodikách: např. v Německu Schmerzstrauch (1997, výbor z poezie), Stechäpfel (2008, výbor ze světové poezie psané ženami) aj., ale též v Rakousku, Rusku, na Ukrajině či ve Spojených arabských emirátech. Členka Mezinárodního PEN klubu v Praze a Sdružení Q v Brně. Nositelka ukrajinské Ceny N. V. Gogola.
